Přechýlené pojmenování od slova malérečka
V naší obci o sobě jeden malíř tvrdí, že je malér, jelikož pokračuje v tradici tzv. maléreček. Nejsem si ale jistý, zda je takové pojmenování v pořádku.
Jak lze vyčíst z textů dostupných na internetu, pojmenování malérečka označuje ‚tvůrkyni, která tradičním způsobem, specifickými motivy a ornamenty zdobí různé předměty‘. Toto slovo sice není uvedeno v současných výkladových slovnících, v korpusu SYN (verze 13) však nalezneme více než 1 800 dokladů, viz např.: Hlucké malérečky začínaly malovat vždy od žluté barvy, pokračovaly červenou nebo modrou […] Jde o výraz nářeční, užívaný na jižní Moravě, např. na Slovácku.
Ani pojmenování mužského protějšku malérečky v současných slovnících nenajdeme, pouze vznikem starší Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta z let 1878–1893 uvádí heslo maléreček s významem ‚malíř‘. Právě podoba maléreček by měla být ze slovotvorného hlediska vnímána jako primární mužský protějšek slova malérečka, jelikož je vůči němu symetrický, utvořený zdrobňující příponou -eček (u slova malérečka jde o příponu -ečk(a)). Bylo by však značně nepřesné tvrdit, že pro slovo malérečka byla východiskem mužská forma maléreček, jelikož s největší pravděpodobností jde o případ tzv. zpětného tvoření, kdy se mužské pojmenování odvozuje od ženské formy, což je slovotvorný proces v češtině sice velmi ojedinělý (např. maskulinum vdovec je utvořeno od feminina vdova, stejně jako kmotra je základem pro odvozené kmotr), objevuje se však i v novější slovní zásobě (viz např. od slova modelka je odvozeno slovo model).
Co se týká četnosti maskulina maléreček, mnoho jeho dokladů v korpusu nenajdeme – v SYN v13 jsou jen 3 relevantní a jedinečné výskyty, z toho v jednom případě jde o název knihy O Janíčkovi malérečkovi, který se v korpusu opakuje vícekrát.
Pro lidovou malířku ornamentů se řídce užívá i jiné, formálně nezdrobnělé pojmenování, malérka; v korpusu nalezneme 6 relevantních dokladů, např. Pak jsem jednou objevil tak nádherně vybarvený kus dřeva, že mě hned napadlo, že by něco tak krásného nezvládla ani ta nejšikovnější malérka. Mužským protějškem tohoto jména by byl vámi zmiňovaný výraz malér, zjišťování jeho frekvence v korpusu je však velmi obtížné. Výskytů slova malér obsahuje korpus SYN v13 více než 22 600, v takřka všech případech však jde o tvary výrazu malér, který je homonymní a nese jiný význam, konkrétně ‚nehoda, neštěstí, nepříjemnost‘. Pokusili jsme se v korpusu vyhledávat pomocí tvarů pádů, v nichž koncovky signalizují jméno rodu mužského životného, tedy: maléra, malérovi, malérové, avšak jejich výskyty najdeme v SYN v13 jen 3 a rovněž pouhé 3 výskyty jsme nalezli při vyhledávání kontextů, v nichž se vedle slova malérečka zároveň objevuje mužský protějšek malér. Lze tedy usuzovat, že i v případě tvarů homonymních (malér, maléru, malérem, malérů, malérům, maléry, malérech) se budou pojmenování osob vyskytovat jen v řádu jednotek.
Zde je ještě třeba doplnit, že malér (popř. maléř namísto malíř) je rovněž nářeční výraz; jednak se něm uchovala forma s -éř namísto -íř, jednak se tu neuplatnilo ř, které není součástí hláskového repertoáru nářečí dané oblasti (viz k tomu výklad o českém ř v Internetové jazykové příručce, popřípadě přehled od S. Kloferové v Novém encyklopedickém slovníku češtiny.)
Na váš dotaz lze tedy odpovědět, že pokud budeme chtít užít podobu malér či malérek, ze systémového hlediska nebude ani jeden výraz chybný, je však třeba počítat s tím, že jelikož je jejich užívání v komunikaci velmi řídké, každá uvedená podoba bude pravděpodobně na většinu uživatelů jazyka působit nezvykle a bude na sebe poutat pozornost.
Děkujeme Martě Šimečkové z dialektologického oddělení za doplňující informace.
hm (2025)