Nedost a ne dost
Zajímá mě způsob zápisu výrazu ne dost / nedost. Konkrétně třeba ve větě Štítili se mluvit mateřským jazykem, byl nedost / ne dost nóbl nebo Málo zkušený a nedost / ne dost rozvážný doktor Horák.
Slovník spisovného jazyka českého uvádí slovo nedosti (psané dohromady) s popisem významu: ‚v nepostačující, nikoli dostatečné, potřebné míře; málo‘ s doklady: nedosti výkonný stroj; materiál nedosti kriticky sestavený. Součástí heslového odstavce je i ustálené spojení nedosti na tom, že... užívané ve významu ‚nestačí (nestačilo), že...‘ Heslář Slovníku spisovné češtiny, který je vydáním pozdější, avšak obsahově menší, příslovce nedost(i) neobsahuje; nejnovější Akademický slovník současné češtiny u hesla dost (s knižní variantou dosti) uvádí dvojí pravopisnou podobu zápisu frazému: ne dosti / nedosti na tom(, že…) a vyjádření hodnotí jako knižní.
Obrázek o současném úzu výrazů nedost a ne dost si lze udělat pomocí analýzy výskytů v korpusu SYN v13. Zde najdeme podobu psanou dohromady (nedost) 55×. Je však třeba doplnit, že z toho je 40× užita právě ve spojení nedost na tom, (že). U varianty nedosti se z 1 190 výskytů objevuje ve frazému nedosti na tom, (že) dokladů dokonce 924. Tyto hodnoty naznačují, že u podoby nedosti i nedost v současnosti zásadně převažuje užívání ve výše uvedeném frazému.
Zaměříme-li se na doklady, kdy je záporka ne psána jako samostatné slovo, najdeme v SYN v13 variantu ne dost celkem 2 511×, ne dosti jen 139×, což potvrzuje zmíněný předpoklad, že užívání (spojité) varianty zakončené na -i je vcelku zásadně omezeno na frazém nedosti na tom, (že) a v jiných kontextech bylo nahrazeno slovy ne dost, popřípadě (řidčeji) variantou nedost. Důvodem bude pravděpodobně to, že mnozí uživatelé budou slovo nedosti kvůli jeho zakončení na -ti hodnotit jako knižní až zastaralé (podobně jako je tomu u zastaralých infinitivních zakončení na -ti).
Zastavme se podrobněji ještě u toho, s jakými slovními druhy se podoba psaná zvlášť (ne dost) spojuje. Podle korpusu jde většinou o přídavná jména (759×, např. ne dost známá část zemského povrchu; neznalý řemeslník nebo ne dost znalý inženýr) a příslovce (602×, Vrhla se doprava, ale ne dost rychle; Snažil jsem se brzdit, ale asi ne dost silně). Užívání ve spojení s tvary slovesa být, které je v prvním příkladu v dotazu (byl nedost / ne dost nóbl) korpus dokládá sice jen 12 výskyty (např. v době našeho mládí byli advokáti, kteří byli ne dost odpovědní), v případě spojité podoby nedost(i) však žádný takový doklad nenalezl.
Pokud bychom měli z uvedené analýzy vyvodit nějaké doporučení, pak lze shrnout, že spojitý způsob zápisu psaní nedost/nedosti sice nelze zcela odmítnout, v češtině se však užívání daného výrazu (zejména v podobě nedosti) omezuje na frazeologické spojení nedosti na tom, že…, v jiných kontextech zásadně převažuje psaní zvlášť a podoba zakončená na -t (ne dost). Důvodem je patrně skutečnost, že pisatelé volí formu, kterou vnímají jako neutrální.
hm (2026)