Digestoř

Shledávám velmi neintuitivním, že slovo digestoř je evidováno jako slovo ženského rodu. Navrhuji nevratnou změnu na rod mužský tak, aby to bylo intuitivní. 

Výraz digestoř je přejatý, podle Českého etymologického slovníku (2015) má základ v latinském trpném příčestí dīgestus ,strávený‘, které bylo utvořeno od slovesa dīgerere,rozvádět, trávit, zažívat‘.

Ve všech slovnících je jméno digestoř pouze rodu ženského, skloňující se podle vzoru „píseň“. V jednotném čísle se jména skloňující se podle tohoto vzoru a  mužská jména náležející ke vzoru „stroj“, k  němuž by, pokud by se výraz digestoř v  tomto rodě užíval, patřil, liší jen v 7. p. (digestoří – digestořem), v množném čísle ve 2. p. (digestoří – digestořů), 3. p. (digestořím – digestořům) a v 7. p. (digestořemi – digestoři). Ze 4 988 dokladů v korpusu SYN v13 ani jeden neukazuje na tvary signalizující jméno rodu mužského.  

Slovo digestoř zachycuje Příruční slovník jazyka českého (1935–1957) a Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971), SSJČ, nikoli Slovník spisovné češtiny (1. vydání, 1978), SSČ. To, že ho poslední slovník neuvádí, je možná dáno tím, že původně šlo pouze o chemický termín, podle SSJČ s významem ,zasklená skříň s odtahy k odsávání plynů a par, sloužící k laboratorní práci s jedovatými plyny a páchnoucími látkami‘. Nový význam zaznamenávají až slovníky novější. Jako první SSČ (2. vydání, 1994): ,zařízení k odsávání nežádoucích výparů v laboratoři, kuchyni ap.‘, ,odsavač par‘, a poté Akademický slovník cizích slov (1995), Nový akademický slovník cizích slov (2005) i nejnovější Akademický slovník současné češtiny (2012–2026). 

Z přejatých jmen zakončených na písmeno ř se většina řadí ke jménům rodu mužského (breviář, diář, herbář, formulář, inventář, seminář, arkýř, trychtýř atp.), jména rodu ženského tvoří menšinu. Podstatné však je to, že jde o jména se zakončením -oř: laboratoř, observatoř a digestoř.

is (2026)