Smrdět jako cap
Zaslechl jsem v konverzaci spojení smrdět jako cap. Neporadili byste mi, co to ten cap je a odkud se toto slovo vzalo?
Slovo cap můžeme nalézt hned v několika slovnících češtiny. Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) obsahuje kromě citoslovce cap, které značí ‚zvuk kroků či dětských krůčků‘, ještě další heslo cap, jež označuje jako nářeční výraz s významem ‚kozel‘. Zároveň také SSJČ uvádí, že tento nářeční výraz pochází z rumunštiny. Zmíněný jazykový původ si můžeme ověřit i s pomocí korpusové aplikace Treq, která slouží jako databáze překladových ekvivalentů – když si do Trequ zadáme jako výchozí jazyk češtinu a jako cílový jazyk rumunštinu, pak nám při vyhledávání slova kozel bude na prvním místě nabídnut ekvivalent capră, jehož podobnost s výrazem cap je očividná.
Jako nářeční výraz označující kozla uvádí slovo cap, spolu variantou cáp, ještě Příruční slovník jazyka českého (PSJČ) a celkem 11 záznamů tohoto slova najdeme i v kartotéce novočeského lexikálního archivu (NLA). Tři z těchto záznamů odkazují k citoslovci cap (na jednom kartotéčním lístku je přímo uveden význam ‚zvuk opatrných kroků‘), další tři výskyty však toto slovo jednoznačně spojují právě s významem ‚kozel‘. Např. lístek z roku 1911, vycházející z článku Jména zvířat domácích na Valašsku z časopisu Český lid, uvádí u hesla cap příklad kozel sluje cap, vyřezaný košut (výraz košut také v databázi NLA nalezneme a označuje ‚kozla vyřezaného, tedy vykleštěného)‘. Zajímavé je, že kromě záznamů, kdy výraz cap označuje kozla, můžeme v NLA nalézt i výskyty, v nichž je spojován i s jinými zvířaty – např. s beranem či kamzíkem. O slově cap, ale i slovním spojení smrdět jako cap nám toho víc řekne ještě Slovník nespisovné češtiny (Jan Hugo a kol., 2020, 4. vydání). V něm se můžeme dočíst, že cap je moravský výraz s významem ‚kozel, též hlupák, blbec, resp. muž, který zapáchá‘.
Výše zmíněné jazykové zdroje se tedy shodují, že výraz cap označuje kozla a spadá do nespisovné vrstvy jazyka, konkrétně do vrstvy nářeční. Nabízí se tak otázka, v jakých nářečních oblastech se označení cap používá (či alespoň dříve používalo). Odpověď nalezneme v Českém jazykovém atlasu, konkrétně v jeho třetím dílu, který u hesla kozel zaznamenává následující nářeční varianty: kozél, pukl, puk, prk, cap a košut. Pojmenování kozel, které je shodné se spisovnou variantou, bylo doloženo na celém českém území, varianta kozél pak na širším Brněnsku s přesahy ke Kyjovu a k Mikulovu. Podoba pukl byla zaznamenána v západočeských nářečích a na Strakonicku, pro širší Českobudějovicko je pak typická varianta puk. A konečně výraz cap se v dialektologickém průzkumu z 60. a 70. let 20. století ukázal jako charakteristický pro oblast východomoravských nářečí (s výjimkou nářečí dolských) a dále pro Holešovsko a slezská nářečí od Odry na východ (více viz mapa z ČJA zde).
Několik dokladů nářečního výrazu cap (popř. cáp) můžeme nalézt i v současných českých jazykových korpusech. Například v nářečním korpusu dialekt v2 jsou přítomny hned dva výskyty spojení cap smrděl capinou (v rámci stejné korpusové nahrávky je vzápětí ona capina vysvětlena jako zvířecí pižmo). V korpusu mluvené češtiny ortofon v3 je daný výraz doložen ve spojení starý cáp, a to ve významu ‚postarší muž‘. Zde můžeme vidět spojitost s expresivním označením kozel, které dokládá například Akademický slovník současné češtiny (ASSČ) a jež má nést význam ‚starší, sexuálně chtivý muž‘ (samotný výraz cap ASSČ nezaznamenává). Propojení nářeční a spisovné vrstvy se ale týká i samotného frazému smrdět jako cap – v korpusu současné psané češtiny syn v14 totiž lze dohledat hned 19 dokladů spojení smrdět jako kozel (např. správný chlap smrdí jako kozel), jedná se tedy o přirovnání, které se pravděpodobně z nářečí postupně rozšiřuje i do běžného jazyka.
ep (2026)