Bezdeší 

Na semináři o první pomoci použil přednášející několikrát slovo bezdeší. Nikde jsem ho nenašla. Je spisovné? 

Starší výkladové slovníky tento výraz nezachycují. Lze v nich, konkrétně v Příručním slovníku jazyka českého (1935–1957) a Slovníku spisovného jazyka českého (1960–1971), najít pouze přídavné jméno bezdechý s významem 1. ,jsoucí bez dechu‘, 2. ‚nedýchající, bez života; mrtvý‘. Výraz bezdeší neobsahují ani tištěné, ani elektronické lékařské slovníky; lze se s ním setkat na webových stránkách věnovaných první pomoci. Korpus SYN v13 má 200 dokladů na jeho užití, nejstarší jsou z r. 1998 (z jednoho zdroje): V období tonických křečí s déletrvajícím bezdeším se pokusíme o umělé dýchání z plic do plic. 

Podstatné jméno bezdeší lze nalézt v nejnovějším výkladovém slovníku českého jazyka, tj. Akademickém slovníku současné češtiny (2017–2026). V něm je označen jako termín z medicíny, znamenající ,stav bez dýchání, zástava dýchání‘.  

Výraz bezdeší se řadí do rodiny slov jako meziarší, návrší, přístřeší, náručí, podzámčí, úbočí, zahraničí atp. Všechna vznikla spojením předložky a podstatného jména a při odvozování došlo k hláskovým změnám pro češtinu obvyklým: ch > š, k nebo c > č, a k dloužení samohlásky v některých předponách: na > ná-, při > pří-, u > ú-: mezi + archy > meziarší, na + vrch > návrší, při + střeše > přístřeší, na + ruce > náručí, pod + zámkem > podzámčí, u + boku > úbočí, za + hranicí > zahraničí a také bez + dechu > bezdeší.

Třebaže, jak vidno z internetu, někteří uživatelé češtiny tento výraz odmítají, není pro to důvod. Bylo utvořeno v souladu s českými slovotvornými zásadami a rozšířilo tak vrstvu spisovných výrazů. 

is (2026)