Alois
V mnohých jazykových příručkách se v 2. a 4. p. uvádí u jména Alois tvary Aloise i Aloisa. Druhý tvar se dneska ještě opravdu užívá?
Jméno Alois se řadí k rodným jménům jako Alfons, Amos/Ámos, Andreas, Boris, Denis, Felix, Radúz, která jsou v 1. pádě ve výslovnosti zakončená na souhlásku -s. V minulosti se tato jména řadila ke vzoru „pán“, tzn. že v 2. a 4. p. měla koncovku -a. Postupně začala přecházet ke vzoru „muž“, a tudíž do těchto pádů pronikla koncovka -e. Již 1. vydání Pravidel českého pravopisu (1902), PČP, uvádí u jména Alois dvojí tvary, na 1. místě tvar Aloise, na 2. Aloisa. Je tomu tak i v PČP z r. 1913, 1921, PČP z r. 1926 a 1941 pořadí překvapivě obrátila, PČP z r. 1957 i 1993 ho vrátila zpět. Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) i obě vydání Slovníku spisovné češtiny (1978, 1994) umístily na 1. místo také tvar s koncovkou -e.
Kolísání mezi tvrdým a měkkým skloňováním zaznamenává F. Trávníček v Mluvnici spisovné češtiny I (1951), na 1. místo však zařazuje tvary s koncovkou -a. I příručka O češtině pro Čechy (1960) píše o tomto kolísání a dodává, že ve spisovném jazyce převládá měkké skloňování. To konstatuje i Mluvnice češtiny 2 (1986). Tvar 2. pádu jako příklad připojuje jen ke jménu Alois, a to Aloise (zastarale Aloisa). Internetová jazyková příručka (IJP) ve výkladové části uvádí z rodných jmen zakončených ve výslovnosti na -s výrazy Alois a Amos, u nichž rovněž, stejně jako u mnohých příjmení, konstatuje, že tvary podle vzoru „pán“ jsou již zastaralé.
Ve slovníkové části IJP jsou u jmen Andreas, Denis, Boris, Felix a Radúz ve 2. a 4. p. jen tvary s koncovkou -e, dvojí tvary u jmen Alfons, Alois a Amos/Ámos, a to na 1. místě s koncovkou -a. V praxi, jak dokládá korpus SYN v14, však převládají tvary s koncovkou -e, a to u jmen Alois a Amos/Ámos zcela přesvědčivě: tvar Aloise má v 2. p. 22 192 výskytů, ve 4. p. 5 395, tvar Aloisa ve 2. p. 8, ve 4. p. 3; tvar Amose/Ámose ve 2. p. 9 840, ve 4. p. 1 907, tvar Amosa/Ámosa ve 2. p. 43, ve 4. p. 3. Méně výrazný je poměr obou koncovek u jména Alfons: tvar Alfonse se v 2. p. vyskytuje 10 539×, ve 4. p. 762×, tvar Alfonsa ve 2. p. 578×, ve 4. p. 256×.
Jak vidno, tvar Aloisa se ve 2. a 4. p. ještě, i když výjimečně, používá, a to zejména ve spojení s příjmením Jirásek (v SYN v14 z 8 dokladů v 2. p. jich na toto spojení připadají 4, ve 4. p. všechny).
is (2026)