Podstročník
V souvislosti s letošním veletrhem Svět knihy Praha a tam udílené anticeny Skřipec za nejhorší překlad jsem se setkala s mně dosud neznámým slovem podstročník. Ráda bych o něm zjistila něco víc, zejména jeho přesný význam a původ.
Výraz podstročník sice nenalezneme v žádném současném ani starším výkladovém slovníku češtiny, doklady jeho užívání však obsahuje kartotéka Novočeského lexikálního archivu, na jejímž základě mnohé slovníky vznikaly. Je zde zachyceno na třech excerpčních kartičkách (dvakrát v podobě podstročník, jedenkrát jako podstročnik s krátkým i), které dokládají jeho užití v publikacích z 50. a 60. let 20. století. Jednou z nich je i román Lvíče od Josefa Škvoreckého z roku 1969. V jeho páté kapitole je popsán vznik překladu básní jihoafrického autora, píšícího v jazyce xhosa: „Protože tím v Praze hovořil pouze doc. dr. Bublík, a to byl akademický vědec a vyznavač poetiky Vrchlického, rozhodl šéf, že se mu svěří pouze vypracování podstročníku, a já dostal za úkol vybrat a přemluvit současného básníka, který by dílo dokonal.“
Ukázka napovídá, že jako podstročník lze označit přesný překlad cizojazyčného textu, který obvykle slouží jako pracovní materiál pro literárního umělce, jenž výchozí řeč nemusí ani ovládat. Významný klasický filolog a biblista Josef Bartoň v článku o českých překladech bible charakterizuje podstročník jako „velmi doslovný, ‚podřádkový‘ překlad, výsledek první, tj. analytické fáze překladatelovy práce. O podstročníky (vypracované profesionálními lingvisty) se často musejí opírat např. básníci, kteří ‚přebásňují‘ texty z časově či kulturně odlehlých literatur.“
Jak se lze z excerpce v Novočeském lexikálním archivu dále dozvědět, slovo podstročník má původ v ruštině. Termín подстрочник či подстрочный перевод zde označuje překlad psaný „pod řádkem“ (od под ‚pod‘ a строка = ‚řádek‘). Do češtiny pronikl jako odborný překladatelský výraz, takže pochopitelně nepatří do běžné slovní zásoby. V Českém národním korpusu tak dohledáme pouze na tři desítky jeho výskytů, přičemž určitá neobvyklost bývá v denním tisku signalizována zkratkou tzv., užitím uvozovek atp. Stejně jako na výše zmíněných excerpčních lístcích také v současných textech jeho podoba kolísá, v korpusu výrazně převažuje varianta podstročnik s krátkým i, více odpovídající výchozí ruštině. V odborné literatuře, která zde má menší zastoupení než např. publicistika, je však užití počeštěné podoby podstročník s dlouhým í časté.
Ať si již autor textu určeného pro širší veřejnost zvolí kteroukoli z možných variant, měl by počítat s tím, že znalost významu daného slova bude pravděpodobně značně omezená. Vhodné je k němu proto připojit alespoň krátké vysvětlení, jako tomu bylo v jednom z článků informujícím o výsledcích soutěže, ve které nechce žádný překladatel nikdy zvítězit.
vš (2026)