Lev XIV.
Proč se v češtině překládá jméno nového papeže? Jméno se tak komolí a je to neuctivé. Čeština je snad jediný jazyk, kde se to děje, např. němčina používá původní podobu Leo XIV.
Miloslava Knappová v článku z roku 1983 píše: „V současném českém úzu převažuje tendence ponechávat [rodná] jména v původní cizojazyčné podobě […]. Zcela obvyklé je ovšem užívání českých ekvivalentů panovnických jmen v minulosti (Jindřich VIII., Ludvík XIV.), řidčeji i v současnosti (anglická královna Alžběta, ale španělský král Juan Carlos); rovněž jména církevních hodnostářů se užívají v českém ekvivalentu (papež Jan Pavel).“
V češtině se od překládání rodných (křestních) jmen ustoupilo už před druhou světovou válkou (srov. k tomu diskusi na stránkách časopisu Naše řeč ze 30. let minulého století zde a zde); reliktem této praxe jsou ojedinělé přežívající překlady typu Kryštof Kolumbus Mikuláš Koperník či Tomáš Alva Edison. V současnosti ustupuje i překládání panovnických jmen, k tomu srov. analýzu v oddíle 3 tohoto článku. V případě papežských jmen však praxe překládání zůstává dodnes živá. Jako stručný důkaz uveďme data z korpusu SYN v13:
- spojení papež František se v korpusu vyskytuje 9801×, zatímco papež Francisco jen 1× (Francisco přitom není ani latinská, ani italská, ale nejspíš španělská podoba),
- spojení papež Jan Pavel II. najdeme ve stejném korpusu 13 896×, zatímco latinské jméno ve spojení papež Ioannes Paulus II nebo italské jméno ve spojení papež Giovanni Paolo II se v něm nevyskytují ani jednou.
Čeština není určitě jediný jazyk, který jméno nového papeže překládá. Snadno se o tom lze přesvědčit např. na Wikipedii (viz přehled jazykových verzí). Z uvedeného seznamu můžeme zmínit francouzské Léon XIV, španělské León XIV, italské Leone XIV, dále např. chorvatské Lav XIV, litevské Leonas XIV, lotyšské Leons XIV, maďarské XIV. Leó, polské Leon XIV nebo portugalské Leão XIV. Z velkých evropských jazyků ponechávají podle Wikipedie latinskou podobu Leo pouze angličtina a němčina. V některých jazycích, kde se užitá podoba shoduje s tou latinskou, se ovšem může jednat buď o přejímku bez domácí alternativy (podobně jako v češtině jméno Harald, patřící norskému králi) nebo v nich k překladu může sloužit stejná podoba jména – Leo (podobně jako v případě polského Jan a českého Jan). Nový papež se navíc podepisuje italsky – jako Leone, nikoli latinsky jako Leo; budeme-li za výchozí podobu považovat tu latinskou, své jméno si přeložil i on sám.
Zatímco u papeže Františka žádná veřejná kritika překladu jeho jména nezaznívala (patrně proto, že František je v češtině běžné jméno), překlad nového jména Lev se v médiích začal probírat. To může souviset s tím, že rodné jméno Lev je v dnešní češtině řídké a že vzhledem k jeho původu v obecném jméně lev může jméno nového papeže působit jako „příliš doslovně přeložené“.
Papež si volí jméno jako součást svého úřadu, jméno je součást papežské instituce, nikoli jen soukromé identity, tradičně se vyhlašuje latinsky a každá jazyková komunita ho pak přizpůsobuje své tradici. V české tradici je překlad papežských jmen standardem, nikoli výjimkou – a je třeba ho vnímat v kontextu české jazykové a kulturní praxe, nikoli jako výraz neúcty či důsledek omylu.
mb (2025)