Když použiju jednak jako spojku, musí to být vždycky v kombinaci s druhým jednak, nebo může být v druhé části věty něco jiného? Je v pořádku napsat třeba jednak něco, ale také něco?
Jednak je původně příslovce, ale v současné češtině se vyskytuje prakticky výhradně jako součást tzv. dvojitého (či zdvojeného) spojovacího výrazu. Dosavadní gramatické příručky počítají pro takovou funkci pouze s opakováním téhož výrazu, tzn. že po prvním jednak následuje druhé jednak.
Reálné užívání jazyka tak jednoznačné není. Analýzy mluvených dialogů ukazují, že druhý člen spojovacího výrazu bývá vyjádřen jiným výrazem než jednak, a to dokonce většinou. Veřejně publikované psané texty jsou v tomto ohledu konzervativnější, ale i v nich druhému jednak silně konkurují jiné výrazy.
Poměr párového jednak proti struktuře jednak + x je velmi vyrovnaný. V žánrově vyvážených korpusech současné češtiny (s podílem beletrie a odborné literatury) je mírně častější párové jednak, ale tam, kde je víc publicistiky nebo textů ze sociálních sítí a diskusních fór, se mírně víc používá jednak následované jiným výrazem.
Např. v korpusu SYN2005 převažuje párové jednak nad strukturou jednak + x v poměru 1,67 : 1 (případně 1,47 : 1, pokud použijeme citlivější výpočet mírnící vliv několika málo textů s mnoha výskyty téže podoby); v podobně složeném, ale novějším korpusu SYN2020 je poměr zhruba 1 : 1; v korpusu ONLINE_ARCHIVE obsahujícím online zpravodajství a příspěvky na sociálních sítích a internetových diskusích a fórech je to 0,45 : 1 ve prospěch nepárového jednak.
Zdá se tedy, že dvojitý spojovací výraz obsahující jednak prochází vývojem – oslabuje se závaznost druhého jednak ve prospěch významově odstíněnějších výrazů, a to jednak v závislosti na čase, jednak s ohledem na míru očekávané spisovnosti.
Sonda do užívání nepárového jednak odhaluje pestrou variabilitu druhé části spojovacího výrazu. Pomocí čárky nebo spojek a či ale bývají připojeny např. výrazy taky/také, rovněž, současně, zároveň, dále, i, hlavně, pak, navíc nebo za druhé.
Na základě analýzy úzu můžeme říct, že užití párového jednak je komunikačně bezpečná varianta, neboť u ní není důvod předpokládat vyrušení čtenáře. Pokud chce pisatel použít strukturu jednak + x, doporučujeme zvážit povahu textu – čím méně formální, oficiální apod., tím spíš se lze domnívat, že v něm bude takovýto vícečlenný spojovací výraz přijatelný.
od