Co je kořenem slova vykat?

Kořenem slova vykat je vy-, které je od původu zájmeno pro 2. os. mn. č. a které se používá k tzv. vykání. Z hlediska morfematického rozboru je pak ovšem problém s tím, co je segment -k- (-a- je kmenotvorná přípona a -t infinitivní koncovka). Typická stavba slovesného tvaru je totiž taková, že po kořeni bezprostředně následuje kmenotvorná přípona. Ve tvaru vykat je kmenotvornou příponou jistě -a-, a není pak zřejmé, co je ono -k- před ní. Jsou sice známy tvary typu hop-k-a-t či hou-k-a-t, kde se před kmenotvornou příponou -a- objevuje řídká (pro slovesa netypická, ba u sloves výjimečná) slovesná slovotvorná přípona -k-, která má ovšem v tvarech typu hopkat (nikoliv však houkat, kde jde o stejný problém) zdrobňující význam, jenž ve tvaru vykat mít nemůže. Segment -k- tedy u sloves typu vykat a houkat plní nejspíš funkci jakéhosi přechodového, spojovacího morfému, díky kterému je vůbec možné sestavit celý tvar. Bez něj by totiž po kořeni vy- zakončeném na samohlásku musela následovat taktéž samohlásková kmenotvorná přípona -a-, čímž bychom dostali tvar *vyat, který je v češtině tzv. fonotakticky nepřípustný. Mezi kořen vy- a kmenotvornou příponu -a- se proto vkládá souhláskový segment -k-, a to nejspíš podle vzoru sloves typu hopkat, cupkat, papkat atp., který by tu šlo nejspíš hodnotit jako významově vyprázdněnou slovotvornou příponu nebo jako izolovaný druh spojovacího morfému – obdobná jsou už jen slovesa tykat, onikat, příp. onkat (kde by -k- být vlastně nemuselo a dostává se mezi kořen a kmenotvornou příponu na základě analogie s vykat, tykat a onikat), a také slovesa od zvukomalebných základů typu houkat, mňoukat atp.

mb