Ve slovní matematické úloze jsme měli větu Mnohoúhelník je opsán kružnici. Lze z ní jednoznačně určit, co je uvnitř a co je vně? Sedmdesát procent studentů totiž mělo kružnici kolem mnohoúhelníku. A naši češtináři se neshodnou, jestli je to formulace jen nezvyklá, ale jednoznačná, nebo jestli je špatně postavená, protože sloveso opsat se může pojit se sedmým, ale ne třetím pádem.

Dáváme za pravdu té skupině vašich češtinářů, kteří větu Mnohoúhelník je opsán kružnici považují za nezvyklou, ale jednoznačnou. Právě pro její nezvyklost se však nedivíme, že se většina studentů nechala zmást – nejspíš vinou čtení nikoliv pozorného, nýbrž běžného, letmého, zasazujícího čtenou větu do už existujících zkušeností s jazykem a jeho užíváním. Proč se to mohlo stát?

Vazba opsat něco něčemu, tedy s předměty ve 4. a 3. pádě, je na jedné straně možná a zcela gramatická, ale na druhé straně zároveň neobvyklá, málo užívaná. Valenční slovníky ji nezachycují, jen Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost uvádí příklad opsat čtverci kružnici s vysvětlením narýsovat tak, aby procházela všemi jeho vrcholy.
 

Předpona o- podle Slovníku afixů užívaných v češtině přidává k významu základového slovesa vztah děje k povrchu/vnějšku předmětu, přičemž v našem typu případů se tento vztah dále významově zpřesňuje jako ‚provést děj kolem dokola nebo po obou stranách něčeho‘. Podobná slovesa s předponou o- typicky vyžadují doplnění ve 4. a 7. pádě – např. obložit chleba sýrem, omotat balík motouzem, opříst důvody tajemstvím, okopat brambory motykou, ověsit stromek řetězy. Ve 3. pádě se u nich vyskytuje snad jen výraz označující někoho, kdo má z výsledku prospěch.

Převažující valenční rámec se 4. a 7. pádem tedy nahrává spíš konstrukci (kdo) opsal (co) kružnici (čím) mnohoúhelníkem. V trpném rodě se pak kružnice posouvá ze 4. pádu do 1.: Kružnice je opsána mnohoúhelníkem. To je ovšem opačná perspektiva, než jakou představuje zadaná věta Mnohoúhelník je opsán kružnici – v zadání se postupuje z okraje ke středu, běžnější je však u podobných sloves nejdřív zmínit střed a až pak říct něco o jeho okolí. Navíc v původní formulaci je vztah mezi podmětem a předmětem vyjádřený pouhým bezpředložkovým pádem dost málo zřetelný – lepší možností by tedy bylo užití předložek, např. Mnohoúhelník je opsán vůči kružnici nebo ještě explicitněji Mnohoúhelník je opsán kolem kružnice.

Jelikož je tedy ve větě Mnohoúhelník je opsán kružnici vztah mezi členy poněkud málo očividný, užitá vazba není obvyklá a té obvyklejší odpovídá téměř stejné znění, odlišné jen v délce poslední samohlásky, máme za zcela pochopitelné, že mnoho čtenářů pochopilo význam věty opačně.

 

od