V povídce Marinka od Karla Hynka Máchy jsme narazili na slovo tlum, kterému nerozumíme: … zde zas hustým tlumem se tlačí, malinkou hlavu vstrčenou majíc v ještě větším děveččina čepce klobouku, městská dcerka s řeznickým tovaryšem. Co přesně dané slovo znamená a jak vzniklo?

Slovník spisovného jazyka českého uvádí, že slovo tlum označuje skupinu lidí nebo zvířat. Jde však o výraz zastaralý a knižní, proto jej v databázi Českého národního korpusu (syn verze 8) nalezneme jen v 10 dokladech pocházejících převážně ze starší literatury (Tlum andělů tě perutěmi cloní a mečem plamenným tu ruku utne).

Jak se dočteme v Českém etymologickém slovníku Jiřího Rejzka, podstatné jméno tlum souvisí se slovesem tlumit (podobný významový vztah mají výrazy dav a dávit), které bylo za českého obrození přejato z polštiny (tłumić), jež má zřejmě vazbu k polskému tłum (‚tlupa, zástup‘) a tlumny (‚hromadný, četný‘). Tłum pravděpodobně pochází z praslovanského *tЬlp-mЪ a souvisí rovněž se slovem tlupa, které obrozenci přejali z ruštiny (tolpá, ‚zástup, dav‘).

hm