Útočiště

Při sledování dobrodružného seriálu jsem si uvědomil jednu jazykovou nelogičnost. Postavy hledaly útočiště, kde by se mohly ukrýt – nemělo by však útočiště pojmenovávat spíše místo, odkud někdo útočí, než místo, kde se někdo schovává? 

Abychom mohli tento dotaz zodpovědět, musíme se vrátit do období staré češtiny. Malý staročeský slovník a Slovník staré češtiny, jež jsou oba dostupné v internetové aplikaci Vokabulář webový, zachycují podoby útočišče a útočiščko. Podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka je slovo doloženo již ve 14. století a autor ho usouvztažňuje s podstatným jménem útok – ovšem poněkud odlišným způsobem, než je naznačen ve vašem dotazu. Ve staré češtině bylo slovo útok užíváno v jiných významech, než je tomu dnes, znamenalo mimo jiné ‚útěk‘, neboť bylo odvozeno od slovesa utéci (srov. vytéct > výtok, otéct > otok). Tento význam je doložen například v povídce o Alexandru Velikém z poloviny 15.  století: I zda toho neviete, že jeden lev mnoho jelenóv zapúzie a zahánie a na útok obrátí? V souladu s tím lze tedy chápat útočiště jako ‚místo, kam se utíká‘.  

kd (2026)