Slyšel jsem, že se vedle přídavných jmen zapjatý a zapnutý používá též přídavné jméno zaplý. Odkud se tato podoba přídavného jména vzala a kdy ji lze použít?

Sloveso pnout (se) a jeho odvozeniny s předponami vze, roz, s, se, za, vy patří ke slovesům 2. slovesné třídy, v níž zaujímají zvláštní postavení. Tvary těchto sloves kolísají jak v příčestí činném, tak v příčestí trpném. Zaměřme se nyní pouze na předponové sloveso zapnout. V příčestí činném, jehož pomocí vyjadřujeme například minulý čas, se ve spisovné češtině v mužském rodě objevují tvary zapjal a zapnul. Zatímco tvar zapjal je knižní, tvar zapnul považujeme v současné češtině za neutrální. Vedle toho se vyskytují také regionálně zabarvené tvary, mj. tvar zapl, který je podle Českého jazykového atlasu typický pro nářečí východomoravská, středomoravská a také pro jižní část českomoravských dialektů, a kratší tvar zap užívající se v západní části Čech. Tento tvar mohl vzniknout analogií s dalšími podobně zakončenými slovesy 2. slovesné třídy, v nichž bývá tvar příčestí činného zakončen koncovkou -l, které nepředchází kmenotvorná přípona (např. loupl, kopl, schlípl). Na území, kde se užívají varianty zapl a zap, se pak setkáváme s regionální podobou příčestí činného ženského rodu zapla.

Tvar příčestí trpného má v neutrální současné češtině podobu zapnut a od něho je odvozeno přídavné jméno zapnutý. Zastaralá či knižně zabarvená varianta přídavného jména je zapjatý a za regionální považujeme podobu zaplý. S touto regionální podobou přídavného jména se setkáváme na Moravě a v některých oblastech Čech, kde se vyskytují tvary příčestí činného zapl a zap. Jak dokládají data z Českého národního korpusu, uvedené regionální tvary příčestí trpného i činného někdy pronikají do textů neformálního charakteru bez nářečního zabarvení. Poměrně nízká frekvence těchto výskytů ovšem svědčí spíš o tom, že tvary zapl, zap, zapla či zaplý mohou na jazykové uživatele z jiných regionů působit rušivě.

bm