Proč Češi vyslovují anglické jméno Robert jako [roubrt], a nikoli náležitě jako [robrt]?

Je pravda, že pokud u anglického jména Robert (angl. výslovnost [ˈɹɒbət]) uplatňujeme adaptační princip, který při počešťování výslovnosti přejímek převažuje a je preferován ortoepickou kodifikací (tj. náhrada původních hlásek jejich nejbližšími českými protějšky atd.), je v češtině zcela namístě zvuková podoba [robrt]. Tu také doporučuje např. ortoepická příručka Čteme je správně? (srov. např. heslo Charles Robert Darwin). V každém přirozeném jazyce však existují nepravidelnosti a při přejímání slov z cizích jazyků se nikoli výjimečně uplatňují u některých mluvčích i různé další adaptační principy. Zde může mít na některé z nich vliv analogie s jinými anglicismy, v nichž se písmeno o čte jako [ou], tj. např. Rose, anglicky [ˈrəʊz] či [ˈroʊz], česky [rous], kombinovaný případně s pocitem, že podoba [roubrt] zní „lépe“ a „správněji“ anglicky, atp. J. Kučera s J. Zemanem v knize Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině (1998, s. 16) uvádějí, že podoba [roubrt] se v češtině u jména Robert vycházejícího z anglofonního prostředí již ustálila (na její výskyt pak poukazuje např. i článek L. Jílkové: Výslovnost maďarských jmen u českých mluvčích: korespondence předchozí znalosti a realizované výslovnosti, Acta onomastica, 2016, s. 121–132). Podle našich zjištění je současná praxe v češtině v tomto ohledu značně rozkolísaná. Jednoznačně však doporučujeme upřednostňovat zde náležitou výslovnost [robrt], a to mj. i z důvodu, že mnohým posluchačům varianta [roubrt] výrazně vadí (což je tematizováno např. v článku M. Havlíka a kol.: Management výslovnosti pravopisně neintegrovaného lexika v Českém rozhlase, Slovo a slovesnost, 2015, s. 107–128). Na závěr ještě dodejme, že další možností je užívat českou formu daného jména, tj. Robert [robert]. Např. v případě jména herce Roberta Redforda se toto řešení vyskytuje velice často.

vš