Právě čtu knihu od Margaret Cravenové Slyšel jsem sovu zavolat své jméno (v originále I Heard the Owl Call My Name). Nějak mě v českém názvu tahá za uši spojení své jméno. Nemělo by tam být mé jméno, když má sova volat vlastně mě, a ne sebe samu?

Základní pravidlo pro volbu zvratné či nezvratné podoby zájmena zní, že zvratné zájmeno volíme tehdy, přivlastňujeme-li původci děje. Tento původce bývá typicky vyjádřen podmětem, jako např. ve větě Eliška se věnovala jen svým zájmům. Existují však problematičtější konstrukce, kdy jsou ve větě zachyceny dva děje s různými původci. V takovém případě hovoříme o tzv. sekundární či skryté predikaci. Tu lze odhalit rozvitím formulace, zmiňovaný název proto přetvoříme do souvětí o dvou větách: Slyšel jsem sovu, jak zavolala mé jméno. Z toho vyplývá, že v dané formulaci by opravdu mělo být užito nezvratné zájmeno: Slyšel jsem sovu zavolat mé jméno. Užití zájmena své v tomto případě pokládáme za nevhodné – ačkoliv ho podle výše uvedeného základního pravidla mohou někteří uživatelé vztáhnout k podmětu (já), a přiřknout tak sdělení zamýšlený význam, vzhledem ke skryté predikaci považujeme za primární nežádoucí interpretaci, že zvratné zájmeno odkazuje k sově.

kd