Paní učitelka z kladenské základní školy užívá ve spojeních, kde bychom očekávali 6. pád, např. o přestávce, o/při přírodovědě, vazbu se 4. pádem: O přestávku si děti snědly svačiny nebo O přírodovědu jsme se učili o obratlovcích. Je vazba se 4. pádem přípustná?
O problematice této vazby se můžeme dočíst již v článku J. Beneše z roku 1939 publikovaném časopise Naše řeč. Zde se píše, že předložka o s akuzativem v časovém významu (o Vánoce, o veselku nebo právě o přestávku) je jevem v té době typicky užívaným v Praze, na Kladensku, Lounsku a Roudnicku a na přistěhovalce z jiných oblastí zpravidla působí velmi nezvykle.
Vazba „o + 4. pád“ vychází ze staré češtiny. V ní mívala předložka o v některých kontextech vedle spojení se 6. pádem také náležitou vazbu se 4. pádem. Bylo to jednak právě v časových určeních (o Velký pátek), jednak mimo jiné ve vztahu předmětném, respektive způsobovém (ve významu ohledně): mluvil o ten potok; o potřebu víry. Historické prameny dokládají výskyt tohoto jevu nejen ve středních Čechách, ale například i na jihu Čech.
Slovník spisovného jazyka českého uvádí u předložky o se 4. pádem doklady z umělecké literatury (o Štědrý večer, o Bílou sobotu), které ale z celoúzemního hlediska již hodnotí jako zastaralé. Jak nám potvrdili kolegové z dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český, na Kladensku je tento jev stále živý a častý (o víkend, o prázdniny, o matiku apod.). Značně rozšířený je například také na Rakovnicku. V současném jazyce tudíž evidentně jde o nářeční jazykový prostředek.
Vyjadřování učitele ve vyučovacích hodinách by mělo být příkladem kultivovaného, nářečně neutrálního projevu. Závěrem bychom proto doporučili ve zmiňovaných větách užívat výhradně vazbu se 6. pádem: O přestávce si děti snědly svačiny. O přírodovědě jsme se učili o obratlovcích. V neformální komunikaci lze 4. pád samozřejmě dále běžně uplatňovat, pokud je to v dané oblasti zvykem.
jr