Neshodneme se s kamarádem, jestli se jednoduché ruční vrtačce správně říká švidřík, nebo svidřík. Nebo máme pravdu oba a slovo má dvě varianty?

Ruční vrták uváděný do pohybu maticí posunovanou po vřetenu se strmým závitem, popř. jinými slovy: jednoduché mechanické zařízení, které převádí přímočarý pohyb na pohyb rotační, se podle dostupných zdrojů jmenuje svidřík. Takto výraz zachycuje Internetová jazyková příručka, Slovník spisovného jazyka českého, Technický slovník naučný i internetová Wikipedie. Zápis svidřík zcela jednoznačně převažuje i v dokladech z Českého národního korpusu (ČNK) a na internetu; podoba švidřík se objevuje jen výjimečně, např. v ČNK není zaznamenán žádný doklad.

Není vyloučené (ale bohužel to nemůžeme nijak ověřit), že se varianta švidřík používá v některých nářečních oblastech. Podle Českého etymologického slovníku název svidřík nejspíš souvisí s polským výrazem świder (nebozez, vrták), popř. slovinským svéder (vrták). Předpokládané praslovanské východisko svЪrd-/sverd- patrně souvisí s indoevropským sṷer- s významem ‚bodat, hnisat‘. Slovo svidřík se v češtině objevuje od 19. století.

Vedle podstatného jména svidřík se užívá také přídavné jméno svidříkový. Z nabídky drobných pracovních nástrojů si můžete kromě svidříku vybrat třeba svidříkový šroubovák, svidříkovou vrtačku nebo svidříkové kleště.

ač