Bobizační slabika
Nemohu se dopátrat, co vlastně znamená křížovkářský pojem bobizační slabika.
S otázkou, co označuje spojení bobizační slabika, popřípadě bobizace, se tazatelé na jazykovou poradnu obracejí opakovaně. Vzhledem k tomu, že jde o poněkud speciální a méně známý hudební termín (v českém prostředí spíše raritní), nenajdeme jej v jazykovědných příručkách ani ve výkladových slovnících, slovníky cizích slov nevyjímaje. Spojení bobizační slabika obsahuje např. Slovník pro luštitele křížovek (Praha 1998); v definici, respektive namísto ní je zde uveden pouze výčet těchto slabik: bo, ce, di, ga, lo, ma, ni a týž výčet získáme i vyhledáváním v českých textech na internetu.
Více relevantních informací nám mohou poskytnout encyklopedické slovníky včetně cizojazyčných. Jedna z nejvýznamnějších anglicky psaných encyklopedií hudby Grove Music Online v heslech Bobization, respektive Bocedization uvádí, že bobizace, jindy nazývaná též bocedizace, byly různé varianty tzv. solmizace (navrhované zejména v 16. a 17. století), což je termín užívaný pro ‚označování jednotlivých tónů nebo stupňů ve stupnici slabikami, sloužící jako intonační pomůcka‘ (viz Nový akademický slovník cizích slov). Zjednodušeně řečeno šlo o náhradu tradiční šestitónové stupnice ut, re, mi, fa, sol, la (která se následně modifikovala na známou sedmitónovou řadu do, re, mi, fa, sol, la, si). Alternativní solmizační systém založený na posloupnosti sedmi slabik bo, ce, di, ga, lo, ma, ni, nazývaných „voces belgicae“, bývá tradičně připisován vlámskému skladateli Hubertu Waelrantovi (1516 či 1517–1595). Ze starších českých příruček uvádí heslo bobisace (podoba zápisu se zde řídí staršími pravopisnými zásadami) Ottův slovník naučný (čtvrtý díl, Bianchi-Giovini – Bžunda, vydání z roku 1891). Ten vykládá tento termín shodně jako anglická encyklopedie, avšak poněkud odlišně přistupuje ke vztahu bobizace a bocedizace, neboť o druhé z nich tvrdí, že je nikoli jiným pojmenováním pro bobizaci, ale jejím druhem. (Jako další typy bobizace uvádí ještě bebizaci a damenizaci.)
Důvod, proč si bobizační slabiky udržují přízeň tvůrců křížovek, lze samozřejmě jen odhadovat, velmi pravděpodobné však je, že tu a tam je potřeba v křížovce vyplnit místo pro dvě písmena (jednu slabiku) právě zmíněným bo, ce, di, ga, lo, ma či ni.
hm, vš