Nejsem si jistá, jak by měl vypadat správný tvar přivlastňovacího přídavného jména ve větě Jitčini/Jitčiny kamarádky a kamarádi byli spokojení. Spíše bych zvolila tvar Jitčiny podle kamarádky, ale přijde mi divná kombinace tvarů Jitčiny a byli spokojení. Můžete prosím rozřešit můj problém?

Jestliže shodný přívlastek předchází dvěma souřadně spojeným jménům a obě tato jména rozvíjí, máme dvě možnosti. Obvyklejší a pro čtenáře opticky přirozenější je shoda s bližším členem, např. milá Evo a Petře. U tohoto řešení se ovšem někdy mohou vyskytnout případy, kdy není jednoznačné, jestli se přívlastek vztahuje skutečně k oběma jménům, nebo jen k prvnímu z nich (např. český jazyk a literatura). Druhou možností je řídit shodu oběma jmény, tj. např. milí Evo a Petře. Spojení milí Evo nebo Jitčini kamarádky však může čtenáře na první pohled zarazit, ačkoli se přídavné jméno z formálního hlediska správně vztahuje k oběma jménům. Pokud v uvedené větě naopak zvolíme první variantu, tedy shodu pouze se jménem rodu ženského (Jitčiny kamarádky a kamarádi byli spokojení), vzniká zde nesoulad mezi tvarem přídavného jména a tvarem přísudku. Tento nesoulad se nám může jevit jako problematický, ale lze jej připustit. Potvrzuje nám to například publikace Františka Daneše Malý průvodce po dnešní češtině (1964), v níž autor obhajuje asymetrické struktury typu jednoho rána byly všechny ženy a zbylí muži naloženi.

V zásadě jsou tedy obě navrhovaná řešení přijatelná, je však třeba mít na paměti, že každé z nich může na čtenáře působit v určitém ohledu rušivě. Za ideální, čtenářsky příznivé řešení považujeme přestylizovat danou větu na základě kontextu tak, aby se pisatel tomuto jevu vyhnul, například Jitčiny kamarádky a také její kamarádi byli spokojení; Kamarádky a kamarádi naší Jitky byli spokojení apod.

jr