> Můžete mi prozradit, kde se v češtině vzalo slovo buchta?

Můžete mi prozradit, kde se v češtině vzalo slovo buchta?

Odpověď:

Etymologické slovníky nám říkají, že slovo buchta se vyskytuje v češtině (resp. i slovenštině) a v polštině. Do polštiny bylo patrně přejato v 16. století právě z češtiny. Vzniklo ze základu buch-/puch-, který byl zřejmě motivován zvukomalebně a skrývá v sobě význam nabývání objemu. Z podobného základu vzešla například slova puchnouti, puchýř, pýcha či buclatý. Sloveso puchnouti má původ v praslovanském *puchnǫti, potažmo v indoevropském zvukomalebném kořenu *peus- s významem ‚foukat, vanout‘. Také v dalších slovanských jazycích objevíme slova jako srbské a chorvatské púhnuti ‚fouknout, zavanout‘ nebo slovinské búhniti, búhtati se ‚bobtnat, nafouknout se‘. Ve slovinštině se mimo jiné užívá i slovo búhta k označení buchty českého typu. Podle některých lingvistů (zejm. Václava Vážného) je naopak pravděpodobné, že se jméno buchta do češtiny dostalo z německého pojmenování pečiva Buchtel/Wuchtel.
 

V češtině se výraz buchta vedle významu ‚pečivo‘ užívá též k označení hrubého kusu materiálu (buchta zlata, železa apod.). V obecné češtině je pak expresivním pojmenováním pro úder, ránu do zad a to vzniklo od slovesa bouchat, avšak zároveň žertovným přidružením k názvu pečiva. Na základě metaforického přenesení pak v neformální komunikaci můžeme buchtou či buchtičkou nazvat pohodlného či dobráckého až hloupého člověka. V takovém případě pak dané jméno bývá i rodu mužského (např. S takovým buchtou není žádná zábava.). Konečně také jako buchtu mnohdy (rovněž expresivně) označíme atraktivní ženu či dívku.
 

jr