Nemesis
Mám ve spojení potkal svou n/Nemesis psát velké, či malé N? Vím, že s velkým písmenem se píše jméno bohyně odplaty. Jak je to ale v případě přeneseného užití?
Máte pravdu, že jméno řecké bohyně pomsty a spravedlnosti bychom měli psát s velkým N – Nemesis. To potvrzuje i Slovník spisovného jazyka českého, který velké písmeno doporučuje i v případě přeneseného užití, s následujícím dokladem: stihne ho Nemesis (‚odplata, trest, msta‘). Je však zároveň pravda, že u vlastních jmen, která pojmenovávají známé nositele výrazných vlastností, nezřídka dochází k přenesení významu. Taková jména pak pojmenovávají nositele těchto vlastností (např. Jidáš → jidáš ‚zrádce‘). Proto je úvaha o možnosti psát malé písmeno také opodstatněná.
Daná záležitost však není úplně neproblematická. Podíváme-li se do Českého národního korpusu (SYN, verze 11), zjistíme, že na první pohled převažuje psaní slova Nemesis s velkým počátečním písmenem (1 301 výskytů) oproti písmenu malému (93 výskytů). Od prvního číselného údaje je však třeba odečíst značné množství dokladů, kdy je slovo Nemesis zároveň názvem knihy, časopisu, básnické sbírky, literární postavy, filmu, sochy a mnoha dalších věcí, například i pojmenováním druhu zákusku. Po odfiltrování (části) podobných užití pomocí 30 klíčových slov (např. časopis, detektivka apod.) se počet dokladů sníží na 899, avšak pro významově jednolitější celek by bylo potřeba odstranit mnoho dalších dokladů, neboť skutečně jen v malém množství z nich jde o jméno řecké bohyně či o přenesený význam ‚odplata‘. (Konkrétně, dokladů slova Nemesis, kde se v širším kontextu současně vyskytuje i slovo bohyně, je ve zmíněných 1 301 výskytech pouze 78.)
Je tedy nutné zvážit význam jména Nemesis v každém jednotlivém dokladu a zároveň je třeba vzít v potaz další skutečnost: do češtiny totiž z anglicky psaných textů proniká užívání slova nemesis ve významu ‚úhlavní nepřítel‘. Takové doklady v korpusu najdeme psané s malým počátečním písmenem (Margaret Thatcherová byla nemesis odborů; Batmanova nemesis Joker je psychopat) i s písmenem velkým (Pokud máte v politice favorita nebo věčnou Nemesis, nestyďte se za to), přičemž ve druhém případě hodnotíme velké písmeno jako zřejmou interferenci, vliv (pravopisných) pravidel jiného jazyka, neboť při užívání slova nemesis v daném významu není psaní velkého počátečního písmene namístě.
Abychom mohli odpovědět na případnou otázku, zda je vhodné výraz nemesis používat i pro význam ‚úhlavní nepřítel‘, nestačí se jen podívat na korpusová data. – Na jedné straně je počet korpusových výskytů slova nemesis v tomto významu skutečně výrazný, respektive tento význam u daného výrazu dokonce převažuje; přičemž většinou jde o vyjádření soupeření, filmových či politických protivníků (např. Ve dvojce se Holmes konečně utká se svou nemesis Moriartym). V podobných, významově jasných kontextech není důvod užívání výrazu nemesis odmítat. Na druhé straně určitou obezřetnost, či lépe náhradu jinými výrazy (např. hlavní/největší protivník, úhlavní nepřítel), doporučujeme v kontextech, v nichž by se mohlo porozumění danému slovu rozcházet.
Co se týká pravopisné podoby slova nemesis v přeneseném významu ‚odplata‘, u něj bychom malé počáteční písmeno vnímali (i přes výklad vydáním staršího SSJČ) jako korektní (např. záznam muže a chlapce kráčejících po zamrzlé řece, zatímco v patách se jim jako zlověstná nemesis valí temná masa čehosi).
hm