Kde najdu seznam kodifikovaných vzorů?
Nic takového jako kodifikovaný (či jakkoli jinak stanovený) soupis vzorů neexistuje. Předmětem kodifikace je např. skloňování či časování konkrétního slova nebo celé skupiny slov, ne však to, které slovo se při jejich ohýbání má používat jako návodné. Vzory jsou zamýšleny jen jako uživatelská pomůcka, jak na základě známých tvarů odvodit tvary neznámé či nejisté. Zřejmé to bude na příkladu: Podle stávající kodifikace je např. u podstatného jména diabetolog v 2. pádě jednotného čísla noremní tvar diabetologa (a ne třeba *diabetologe nebo *diabetology). Kodifikace však neříká, jestli je náležité dospět k tomuto tvaru pomocí stejně skloňovaného slova pán, had či např. student nebo úplně jinak, třeba bez opory v jakémkoli vzorovém slovu.
To, že se ve výuce češtiny při tvaroslovných rozborech často určuje např. u podstatných jmen vzor spolu s gramatickými kategoriemi (rodem, číslem a pádem), je dáno didaktickou tradicí. Tradicí a společensko-politickým vývojem je pak ovlivněn i souhrn vzorových slov, která zastupují ohýbání příslušných skupin slov. Zhruba před sto lety uváděla Gebauerova Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské (zpracovaná Václavem Ertlem, uvádíme podle vydání I. dílu z roku 1926) takovýto seznam vzorů pro skloňování podstatných jmen: had, oráč, Jiří, sluha, soudce, hrad, meč, kámen, loket; žena, duše, paní, kost, tykev; město, moře, znamení, rámě, kuře. Z ideologických důvodů a/nebo kvůli zastaralosti některých slov se seznam několikrát obměnil do dnešní obvyklé podoby: pán, muž, předseda, soudce, hrad, stroj; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení (tak ho uvádí už Česká mluvnice Bohuslava Havránka a Aloise Jedličky z roku 1981).
Některé novější zdroje se od tohoto tradičního souboru vzorů odklánějí. Např. Mluvnice současné češtiny 1 (2015) opřená o zjištění na základě jazykových korpusů uvádí oproti dosud tradičním vzorům slova had (namísto tradičního pán), táta (předseda), list (hrad) a duše (růže), nad jejich rámec i samostatný vzor cyklus. V čase se tedy mění jak početnost základního seznamu, tak konkrétní vzorová slova. Lze očekávat, že alternativních seznamů se bude časem v gramatikách či výukových zdrojích objevovat víc. Budou-li opřené o rozumná kritéria, z lingvistického hlediska užívání jiných vzorů nic nebrání.
Např. Petr Strossa v článku v Naší řeči z roku 2019 uvádí dvě základní kritéria pro výběr vzorů: 1. Vzorová slova mají být běžně používaná (srozumitelná). 2. Jejich kmen má končit na souhlásku, u níž bude jednoznačné, zda se po ní píše i/y (tedy na souhlásku měkkou nebo měkčící se). V podnětech směrem k možným úpravám tradičního seznamu pak zohledňuje další kritérium: Vzor by měl plně reprezentovat velkou skupinu konkrétních slov. Např. vzor pán je sice slovo běžně používané a dobře odlišuje třeba tvary páni a pány, ale je specifický svým krácením v 5. pádě jednotného čísla (pán–pane) a jeho dvě koncovky v 1. pádě množného čísla (páni, pánové) také neplatí pro mnoho slov, která pod něj spadají.
Užitečný náhled z jiné strany přinášejí učebnice češtiny pro nerodilé mluvčí. Jim by standardní soubor mnoho užitku nepřinesl, vhodnější jsou slova srozumitelná v mnoha různých jazycích, použitelná v běžných komunikačních situacích a snadno spojitelná s dalšími běžnými výrazy, např. pro přídavná jména moderní namísto jarní. Proto tyto učebnice pracují s takovými vzory podstatných jmen, jako jsou např. student (pán), kolega (předseda), čaj nebo počítač (stroj), práce (růže), tramvaj (píseň), radost (kost) nebo rajče (kuře).
od