Personál

Jaká je v češtině správná výslovnost slova personál? V poslední době slýchám od politiků [perzonál], což mě tahá za uši, protože to dříve nikdy nebylo. Podobně je to se slovy personalizace, persona, personální atd.

Nejprve je třeba uvést na pravou míru tvrzení, že výslovnost [perzonál] se dříve nevyskytovala. Jak dokládají odborné publikace významných jazykovědců, ke kolísání zde v češtině dochází již velmi dlouho (srov. např. text V. Mathesia z roku 1935 otištěný ve Slově a slovesnosti nebo článek F. Daneše z roku 1965 z Naší řeči, kde autor slovo personál řadí mezi příklady se skupinou rs „vyslovovanou často nebo výhradně [rz]“). Nejde tedy v žádném případě o jev vyskytující se nově u současných politiků.

V dosavadních slovnících je doporučována výhradně výslovnost [personál] v souladu s pravopisem. K tomu je však nutné ocitovat podrobnější popis dané problematiky z kodifikační příručky Výslovnost spisovné češtiny (1978, s. 46–47): „Na rozdíl od slov domácích vyslovuje se tedy původní [s] většinou jako [z] i v sousedství znělých souhlásek nepárových, tj. ve skupinách ns, ms, rs, ls, js, sn, sm, sr, sl, sj (…) I když jde v těchto případech o tendenci velmi silnou, nedospěl tu spisovný jazyk k jednotné výslovnosti všech slov tohoto typu, což se obráží i v pravopise“. Jinými slovy: dvojice hlásek s/z u přejatých slov (v pozici mezi samohláskami a v sousedství souhlásek jedinečných) často kolísá. U mnoha výrazů, v nichž je z hlediska původu náležitá souhláska s, se jako spisovná přijímá výslovnost dubletní, čemuž pak odpovídá i jejich pravopis. V případě slova personál dosud varianty se z kodifikovány nebyly, nelze se však divit, že se v úzu vyskytují poměrně často.

Podle našich zkušeností se postoje k výslovnosti podob typu [perzonál], [perzonalizace], [perzonálňí] mezi uživateli češtiny liší. Jedni je považují za neutrální a mohou se divit, proč i vzhledem ke své rozšířenosti nejsou označovány za spisovné, jiní je vnímají negativně jako rušivé a jejich výskyt označují např. za projev nevzdělanosti. Ačkoli doporučujeme ve spisovných projevech užívat kodifikovanou podobu, varianty se [z] bychom měli posuzovat shovívavě, a to i proto, že jejich výskyt nezpůsobuje v řeči žádná nedorozumění, některé analogické znělostní změny jsou kodifikovány jako spisovné atp. Jak jsme ověřili, u profesionálních mluvčích ve veřejnoprávních médiích varianty se [s] stále naprosto převládají.

vš