Vážná a klasická hudba

Proč se klasická hudba označuje jako vážná hudba? 

Máte pravdu, že kromě názvu klasická hudba se pro ‚duchovní nebo světskou uměleckou hudbu, zpravidla vycházející z evropských tradic renesance, baroka, klasicismu a romantismu až po současnost‘ (viz definice ze Akademického slovníku současné češtiny, ASSČ) užívá i označení vážná hudba. Podíváme-li se na cizojazyčné ekvivalenty daného pojmenování, zjistíme, že v evropských jazycích převažují přívlastky odpovídající českému adjektivu klasický – classical music (anglicky), klassische Musik (německy), musica classica (italsky) apod. Přívlastek vážný pro specifikaci hudby užívá kromě češtiny například polština – muzyka klasyczna, muzyka poważna, řidčeji se vyskytuje též v ruštině – kлассическая музыка, серьёзная музыка. V případě spojení klasická hudba měla na české hudební názvosloví jistě nepopiratelný vliv němčina. Nepodařilo se nám však zjistit, proč se dvojice vážná hudba – klasická hudba ustálila ve slovanských jazycích právě jen v češtině, polštině a (méně často) v ruštině. Odpověď lze patrně hledat ve společném kulturním, historickém a ideologickém zázemí daných jazyků, pravděpodobně půjde i o výsledek styků mezi osobnostmi vědy a kultury (konkrétně v 50.–70. letech 20. století existovaly mezi ČSSR, PLR a SSSR společné komise pro odbornou terminologii).  

Ve všeobecných encyklopediích, starších i novějších, autoři se spojením vážná hudba nepracují, k rozdělení hudebních děl či stylů užívají jiná pojmenování a rozdílnou hierarchizaci, viz např. příslušné výklady ve svazcích Ottova slovníku naučného (1897), Ottova slovníku naučného nové doby (1934), Malé československé encyklopedie (1985), Všeobecné encyklopedie (1997) aj. Více informací k významu pojmenování vážná hudba najdeme ve Slovníku české hudební kultury (SČHK, 1997) od J. Fukače a J. Vysloužila. Ti uvádějí, že adjektivum vážný odkazuje na hudební projev, který od posluchačů vyžaduje „vážné“ soustředění. I výkladové slovníky češtiny (konkrétně Slovník spisovného jazyka českého, SSJČ) dokládají, že v případě spojení vážná hudba jde o přenesené užití, vztahující se ke čtvrtému významu přídavného jména vážný: ‚svědčící o opravdovém, odpovědném, seriózním pojímání něčeho, přístupu k něčemu; opravdový‘. SČHK doplňuje informaci, že vážná hudba je současně protipól k lehkým, zábavním hudebním žánrům, a dále upřesňuje, že z významového hlediska nelze dané spojení vnímat jako „opak veselosti“, jelikož řada uměleckých hudebních děl, včetně těch “vážných”, je zaměřena humorně. 

K výše zmíněnému přenesenému užití slova vážný je možné dodat ještě dvě poznámky: zaprvé, že o přenesené užití jde i v případě spojení klasická hudba, které se vztahuje k prvnímu významu přídavného jména klasický: ‚vytvořený klasikem (klasiky), vynikajícím a obecně uznávaným umělcem nebo vědcem (vynikajícími umělci nebo vědci)‘ (SSČ); zadruhé, že klasická hudba má v ASSČ kromě prvního významu, který je totožný s výše citovaným výkladem u spojení vážná hudba, ještě další význam, a to ‚melodicky a harmonicky vyspělá hudba přelomu 18. a 19. století, klasicistická hudba‘. 

hm (2025)