Stěnička

V přijímacím testu na víceletá gymnázia měli žáci v jedné úloze napsat současné spisovné podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného tříslabičné a je příbuzné se slovem stěna, skloňuje se podle vzoru „žena“. Moje dcera zvolila výraz stěnička. V řešení jsme nalezli, že to měla být slova nástěnka nebo zástěna. Lze výraz stěnička považovat za nesprávnou odpověď?

Výraz stěnička je zdrobnělý výraz utvořený od podstatného jména stěna příponou -ičk(a). Výkladové slovníky češtiny uvádějí jen ta zdrobnělá slova, která se běžně užívají. Pokud jde o výrazy se zakončením -ička, jsou to např. hlava – hlavička, žába – žabička, voda – vodička, tráva – travička. Ani Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971), ani Slovník spisovné češtiny (1994) zdrobnělinu stěnička nezaznamenávají. Tento výraz jsme nenalezli ani v Českém národním korpusu. Pár dokladů nabízí vyhledávač Google, např. Vždycky, když něco podobného vidím a podívám se na ty dvě moje ubohé skříňky v obývací stěničce… Je tedy zřejmé, že toto slovo, třebaže je zcela systémově utvořené, není v současně češtině běžně používané. Na druhou stranu to, že není používané, žákyně vědět nemohla, protože neměla možnost si tuto skutečnost nikde ověřit. Na závěr je třeba konstatovat, že vytvoření ústrojného slova, přestože v autoritativních příručkách ani v ČNK zachyceno není, svědčí o autorčině dobré jazykové kompetenci.

is