Pracuji na překladu pravidel deskové hry, v níž se vyskytuje několik nebinárních postav. Nejsem si jist, jak u nich přistoupit ke gramatické shodě. Zatím používám hvězdičku, např. přidal*a, ale nevím, je-li to tak správně. Navíc vím, že některé nebinární osoby užívají ve shodě tvary množného čísla. Existuje ještě nějaké jiné řešení, které mi můžete doporučit?
Čeština patří mezi jazyky, které vyjadřují jmenný (gramatický) rod v mnoha slovech a tvarech. Platí to samozřejmě nejen pro názvy osob (otec = rod mužský, matka = rod ženský, dítě = rod střední), ale též pro pojmenování neživých entit (sněhulák, vůz = rod mužský, kára = rod ženský, auto = rod střední). Z toho vyplývá, že gramatický rod nelze přímočaře spojovat s pohlavím (tj. biologickou kategorií) ani s genderem (tj. socio-kulturní kategorií). Je však pravda, že v případě pojmenování osob gramatický rod běžně odpovídá určitým kategoriím – ženský rod kategoriím žena, femininní (Lenka, sestra, docentka, lékařka), mužský rod kategoriím muž, maskulinní (Petr, bratr, docent, lékař); střední rod je pak spojován s nedospělými jedinci (dítě, miminko). Existuje však několik výjimek: např. přestože je slovo osoba rodu ženského a slovo člověk rodu mužského, mohou tyto výrazy zahrnovat kohokoliv.
Vyjadřování jmenného rodu se netýká jen podstatných jmen, nýbrž i tvarů, které se s nimi gramaticky shodují. Patří mezi ně např. slovesné příčestí zmíněné v dotazu, neboť zakončení slovesného tvaru v přísudku musí odpovídat jmennému rodu podmětu (např. otec/sněhulák/vůz stál; matka/osoba/kára stála; dítě/děvče/auto stálo). Volba koncovky slovesného tvaru však může být problematická pro nebinární osoby či osoby, které se o nich (potažmo o nebinárních postavách v deskové hře, literatuře apod.) vyjadřují, neboť jmenný rod v češtině silně implikuje příslušnost k určitému pohlaví či genderu, jak jsme viděli výše – a těmto implikacím se (alespoň někteří) nebinární lidé či lidé o nich píšící či hovořící snaží vyhnout. Za tímto účelem pak volí různé jazykové prostředky.
Někdy se užívá shoda se středním rodem (přidalo) či v množném čísle (zde je však třeba opět volit rodovou koncovku – přidali, přidaly), objevuje se též střídání koncovek mužského a ženského rodu (jednou přidal, podruhé přidala), a dokonce vznikají i návrhy na zvláštní sady koncovek. V psaných projevech se dále vyskytuje již výše zmíněná hvězdička (např. přidal*a), která má být chápána jakožto zástupný znak bez nutnosti určení, co všechno nebo co přesně zastupuje, a v této funkci má pak zahrnovat celé spektrum genderových identit (včetně té nebinární). Další možností, jak neutralizovat vyjádření jmenného rodu, je užití písmena x (přidalx), které má nahrazovat libovolnou koncovku. Žádné z uvedených řešení však nepovažujeme za ideální a zcela neproblematické – např. užití koncovek středního rodu může působit dehonestujícím až dehumanizujícím dojmem, zápis s hvězdičkou či koncovkou -x může vzbuzovat nejistotu, jak jej (nahlas) přečíst, atd.
Tento výčet jazykových prostředků, užívaných pro zamezení (či alespoň zmírnění) implikace určitého pohlaví či genderu, si neklade nárok na úplnost, pouze ilustruje jejich rozmanitost. Žádný z uvedených jazykových prostředků nepovažujeme za natolik rozšířený a ustálený, abychom jej mohli označit za obecně přijímanou normu. Z tohoto důvodu nemůžeme v současnosti ani poskytnout jednoznačné doporučení, které z uvedených řešení zvolit.
kd