Pět studen
Všiml jsem si už několikrát tvaru studen, např. vyvrtali jsme pět studen. Je ten tvar vůbec správný? A odkud se vzal?
Tvar 2. p. mn. č. studen se v korpusu SYN v12 vyskytuje v překvapivě hojném počtu; vedle 11 464 očekávaných výskytů tvaru studní tu najdeme i 1 329 výskytů tvaru studen, což je zhruba 11,6 % všech 2. p. mn. č. od lemmat studna a studně. Náhodným výběrem 200 výskytů jsme přitom pro jistotu ověřili, že až na jednotlivé výjimky jde o relevantní tvary (typu problémy s vysycháním studen; ve vzorku byl ojedinělý irelevantní doklad: *studen ti dostávají širší vzdělanostní základ).
Slovo pro ‚jámu vyhloubenou a upravenou k jímání pramene‘ (viz Slovník spisovné češtiny) má ve spisovném jazyce dvě varianty – studna a studně; ve 2. p. mn. č. však obě mají jedinou spisovnou podobu studní. Dvě zmíněné základní podoby jsou důsledkem složitého historického vývoje. Původní praslovanská podoba slova studьnja patřila k tzv. -ja kmenům. Z ní se ve staré češtině vyvinula varianta studňa (srov. polské studnia a hornolužické studnja), která po přehlásce a > ě dala vzniknout dnešní podobě studně. Z té se později přechodem ke vzoru „píseň“ vyvinula jednak regionální varianta studeň, jednak přechodem ke vzoru „žena“ variantní spisovná varianta studna. Podle prvního dílu Českého jazykového atlasu (s. 394, mapa na s. 397) se původní podoba studně vyskytuje ve východní polovině Čech a po celé Moravě, kde funguje jako jediný název, zatímco novější podoba studna se vyskytuje jako základní soustředěně v západní polovině Čech, roztroušeně pak (většinou jako dubletní) i jinde po Čechách (zejména v severočeské nářeční oblasti) a proniká rovněž do městské mluvy. (Podoba studeň tvoří souvislý areál na Královéhradecku a Vysokomýtsku s přesahem k Jihlavě.)
Přechod od vzoru „růže“ (studně) ke vzoru „žena“ (studna) však ve spisovném jazyce neproběhl ve všech pádech. I u slova studna se v některých pádech drží skloňování podle vzoru „růže“, srov. 3. p. j. č.: ke studni jako k růži, nikoliv *ke studně jako k ženě; 6. p. j. č.: ve studni jako v růži, nikoliv *ve studně jako v ženě; a právě 2. p. mn. č.: bez dvou studní jako růží, a nikoliv bez dvou studen jako žen.
Přechod od vzoru „růže“ ke vzoru „žena“ v současné češtině zjevně probíhá i ve 2. p. mn. č. Tento vývoj pravděpodobně dále podporují frekventovaná podstatná jména jako základna, rozhledna, bedna či pokladna, která ve 2. p. mn. č. končí na -den. Tzv. analogickou inovací podle nich pak někteří uživatelé češtiny začínají tvořit podoby typu pět studen (jako pět žen).
Na přednáškách z morfologie nám sice bylo vtloukáno do hlavy, že veškeré prognózování v lingvistice je ošemetné; nicméně – nemusí být vyloučené, že tvary podle vzoru „žena“ začnou jednou pronikat i do 3. a 6. p. j. č. varianty studna, takže se ve spisovném jazyce možná někdy dočkáme spojení typu *běž ke studně (jako k ženě) nebo *ve studně (jako v ženě) je málo vody…
Tvar studen dosud není v příručkách a slovnících zachycen, v současnosti bychom ho užívat raději nedoporučovali. Jeho překvapivě vysoká frekvence však naznačuje, že tento postoj se může v budoucnu změnit.
mb