Kičkrle

Kičkrle/kyčkrle 

Chtěl bych požádat o vyložení pojmu kičkrle. Domnívám se na základě chorvatštiny a staré češtiny, že by mohlo jít o označení pro nízké hrdlo. Co si o tom myslíte? 

V 6. díle obsáhlého Česko-německého slovníku zvláště grammaticko-fraseologického z roku 1890, který sestavil František Štěpán Kott, nalezneme hesla kičkrle a kyčkrle. Obě pravopisné varianty nás odkazují na heslo kerysek, u něhož je uvedeno, že jde o hračku (nazývanou rovněž jako blecha či kyčkydla), konkrétně ‚špaček na obou stranách seříznutý‘. Podobně definuje výraz kyčkrle i František Bartoš v Dialektickém slovníku moravském z roku 1906: ‚kolík asi na píď dlouhý na stranách zašpičatělý‘. Z dalších dialektologických prací pak vyplývá, že toto pojmenování pro dětskou hračku bylo zachyceno zejména na Moravě, ve Slezsku, ale např. i na česko-moravském pomezí, a to jak v podobě kičkrle/kyčkrle, tak i kičkrdle s vkladným d. Varianta kyčkrla s významem ‚dětská hra podobná špačku‘ se pak vyskytuje v práci Lašská slovní zásoba od Zdeňky Sochové (2001), jakož i v románu Jarmily Glazarové Vlčí jáma: Děvčátka vykroužila podpatkem důlečky v měkké zemi pode zdí a synci prohánějí a vytáčejí dlouhým provazem „kyčkrlu“. Ve vydání z roku 1962 je v poznámce vysvětleno, že kyčkrla je tzv. káča. Ve Slovníku valašského nářečí od Silvestra Kazmíře (2001) je uvedena ještě další podoba, a to kyčkrlé, Slovník podkrkonošského nářečí od Jarmily Bachmannové (2016) obsahuje heslo kičkidle s variantou kičkille, které je doloženo následujícími přepisy autentických mluvených textů: Jakí hrački? Za mňe iní nebili neš kulički, ňákí to klupko, kičkidle…; Já napálil to kičkille a zrouna koňoj do zatku. 

V Archivu lidového jazyka, který je budován v Ústavu pro jazyk český od roku 1952 a shromažďuje nářeční materiál mj. z regionální literatury, se nachází excerpovaný doklad z rukopisu nazvaného Příborsko od lékaře a přírodovědce Mořice (Maurice) Remeše z roku 1930. Slovo kyčkrle (též tyčkrle, ryčkrle) je zde vykládáno z německého (evidentně nářečního či zastaralého) výrazu Titschkerle. Německý původ považujeme na rozdíl od chorvatského za velmi pravděpodobný; sloveso titschen definuje německý slovník Duden mj. jako ‚vyskočit, udeřit, strčit‘ atp.; hra spočívá právě v odpalování dřevěných kolíků. Je sice pravda, že ve staré češtině je doloženo podstatné jméno německého původu krle s významem ‚hrdlo, krk‘ (viz Elektronický slovník staré češtiny), avšak lze předpokládat, že výraz ki/yčkrle byl přímo z němčiny přejat jako celek.  

Pro úplnost zbývá ještě dodat, že v češtině je pojmenování ki/yčkrle rodu středního s výjimkou výše uvedené varianty kyčkrla, která je rodu ženského. Kolísání měkkého i a tvrdého y zde není nikterak překvapivé, neboť jde o nepříliš frekventované slovo nespadající do spisovné vrstvy jazyka, vyskytující se především v mluvené podobě, přičemž zápis s i odpovídá jeho cizímu původu, druhá podoba pak naopak reflektuje tendenci psát po tzv. tvrdém souhláskovém písmenu k ypsilon.  

vš