Konya

Jedeme v létě na dovolenou do tureckého města Konya a napadlo mě, jak by vlastně mělo vypadat od něj utvořené přídavné jméno.

Abychom mohli správně určit podobu přídavného jména, je třeba znát výslovnost zeměpisného jména, od něhož odvozujeme. Zakončení -ya se v případě tureckých lokalit vyskytuje častěji a jeho výslovnost je [ja]. Město Konya by tak mělo být (a v úzu českých médií skutečně je) vyslovováno [konja]. Známý český lingvista Vladimír Šmilauer doporučuje tvořit od takto zakončených tureckých jmen přídavná jména pomocí přípony -ijský (při odvozování přídavného jména dochází k odtržení koncového -a a k rozšíření odvozovacího základu). Správná podoba přídavného jména odvozeného od města Konya by tak podle něj měla být konijský [konyjskí]. Zatímco u některých tureckých měst se podoby s tímto zakončením v úzu skutečně objevují, např. Amasya – amasijský, v případě měst, kde skupině ya předchází d , t  nebo n , se v úzu – zřejmě z výslovnostních důvodů – objevuje přípona -yjský, tzn. Konya – konyjský, Malatya – malatyjský (přípona -yjský se v úzu vyskytuje též u některých dalších tureckých měst, např. Sakarya – sakaryjský). Ani tyto podoby však nejsou příliš frekventované, uživatelé totiž zřejmě místo tvoření přídavného jména sahají spíše k opisu. Domníváme se proto, že je vhodné být k oběma zmíněným podobám přídavného jména, tj. konyjský i konijský, tolerantní. Na závěr dodejme, že zcela ojedinělé podobě *konyaský bychom se však raději doporučili vyhnout.  

bm