> Synchronní a diachronní aspekty české onymie

Synchronní a diachronní aspekty české onymie

Synchronní a diachronní aspekty české onymie
Milan Harvalík

Academia, Praha 2004
 




Práce přináší hlubší pohled na ty systémy české onymie a etapy vývoje naší onomastiky, jimž je
v posledních letech věnován zvýšený zájem, a přispívá tak k prohloubení a doplnění teoretických a
metodologických principů onomastiky. Vedle partií věnovaných historii a organizaci české
onomastiky a kapitoly o vývoji českého uličního názvosloví jsou v publikaci podrobně studovány
vztahy mezi dialektologií a onomastikou a diference mezi apelativy a proprii. Poslední část práce
se zaměřuje na česká exonyma (domácí formy cizích zeměpisných jmen). Rozebírají se způsoby
klasifikace exonym a je analyzován vývoj exonym v průběhu času. Zvláštní pozornost je věnována
současnému stavu užívání českých exonym a standardizaci zeměpisných jmen. Závěry obsažené v této
publikaci tak otevírají možnosti k dalším studiím české onymie a jednotlivých onymických systémů, a
to jak ze synchronního, tak i diachronního hlediska.
 

Obsah
 

0. Úvod

 



1. Z historie a současnosti české onomastiky

 


1.1 Toponymie jako historický pramen ke zkoumání dějin osídlení českých zemí
(příspěvek k dějinám metodologie české onomastiky)
 


1.2 Onomastika na českých univerzitách - minulost, přítomnost
a perspektivy
 



2. Uliční názvosloví a společenské faktory

 



3. Vzájemné vztahy mezi onomastikou a dialektologií

 


3.1 Důvody sepětí onomastiky a dialektologie
 


3.2 Jazykovězeměpisná metoda a její užití v onomastice
a v dialektologii
 


3.3 Využití vlastních jmen v dialektologii
 


3.4 Možnosti a problémy využití synchronního anoikonymického materiálu
 


3.5 Konkrétní příklady teritoriální a nářeční vázanosti apelativ
a anoikonym na území Čech
 


3.5.1 Příklad 1 - obecná a vlastní jména označující bělidlo
 


3.5.2 Příklad 2 - obecná a vlastní jména označující pozemek ležící dočasně
ladem
 



4. Ke konkurenčním vztahům v českém anoikonymickém systému (na příkladě dvou
anoikonymických strukturních modelů)

 


4.1 Dosavadní stav a východiska dalšího zkoumání
 


4.2 Vznik anoikonym zkoumaných typů
 


4.3 Vývoj jmen a proměnlivost jejich forem
 


4.4 Předložkové prefixy užité při tvoření anoikonym a jejich frekvence
 


4.5 Relační objekty motivující vznik anoikonym a užité lexikální báze
 



5. Onymická derivace a její role při vzniku českých anoikonym

 



6. Exonyma a cizí zeměpisná jména v češtině

 


6.1 Úvod
 


6.2 Historie vzniku termínu exonymum a jeho obsahová náplň
 


6.3 Přístupy ke klasifikaci exonym
 


6.3.1 Dělení exonym podle původu
 


6.3.2 Typy exonym podle frekvence výskytu v čase
 


6.3.3 Klasifikace exonym z jazykového hlediska
 


6.4 Vývojové etapy české exonymie a její současný stav
 


6.5 Standardizace zeměpisných jmen, postoj k užívání exonym a jejich
budoucnost
 



Zusammenfassung

 



Summary

 



Résumé

 



Резюме

 



Mapové přílohy

 



Seznam použité literatury