Česká reflexivní deagentizace v diachronním pohledu

Tématem knihy je reflexivní deagentní konstrukce v češtině, tedy gramatická konstrukce
tradičně označovaná jako zvratné pasivum, v  níž je sloveso užito v reflexivní formě
a pozice syntaktického subjektu není obsazena agentem. Konstrukce je nahlížena především
z perspektivy diachronní. V teoretické části jsou dosavadní poznatky o této
konstrukci zasazeny do kontextu mezinárodní (především typologické) literatury orientované na
problematiku reflexivity a deagentnosti i literatury teoretické (především
gramatikalizační), část analytická pak představuje materiálový výzkum užívání zkoumané konstrukce
v českých textech z 15.–17. století. Analýza se soustředí na jednotlivé
morfosyntaktické, sémantické i pragmatické rysy zkoumané konstrukce a identifikuje
typické kontexty, v nichž se užívala, zvláštní pozornost je přitom věnována víceznačným
užitím, která jsou z diachronního hlediska klíčová, neboť odpovídají potenciálním zdrojovým
kontextům předpokládaného gramatikalizačního procesu.