Aktualizátory ve výstavbě textu, zejména z pohledu aktuálního členění

Publikace je zaměřena na popis
částicových výrazů s aktualizační funkcí, aktualizátorů, a to z pohledu sémantického i
funkčního. Zabývá se jak významy jednotlivých výrazů, tak i sémantickými rysy společnými jejich
určité skupině. Cílem je také charakterizovat vlastnosti a slovnědruhové zařazení těchto výrazů, a
především pak specifikovat jejich roli v rámci věty, zejména z pohledu aktuálního členění.
 
Výrazy, které vzhledem k jejich charakteristické aktualizační
funkci označujeme jako aktualizátory, lze ze slovnědruhového pohledu zahrnout mezi částice, tj. jde
o výrazy, které nejsou větnými členy (vs. např. příslovce) ani jejich součástmi (vs. např.
předložky) a netvoří samostatné výpovědi (vs. např. citoslovce). V některých ohledech se blíží
spojkám, společně s nimi tvoří víceslovné spojkové výrazy, mohou modifikovat souřadicí spojky,
hrají úlohu při strukturaci textu apod. Ve většině případů jde o výrazy homonymní, především se
spojkami a příslovci, či polysémní, tj. výrazy s dalšími částicovými významy.
 
Výsledky práce jsou využívány v lexikografické praxi – autorka
se soustřeďuje na zpracování synsémantik v novém výkladovém slovníku současné češtiny.