Jsem kronikářem naší obce, ve které žiji od narození – 64 let. Kroniku píši osmý rok. Prosím, poraďte mi, zda mohu v zápisech používat způsob, jakým mluví všichni občané Mělnicka o svém okresním městě. Nikdo u nás neřekne: „Pojedu do Mělníka, byl jsem v Mělníku,“ ale použije: „Pojedu na Mělník, byl jsem na Mělníku.“

Máte pravdu, že mnozí uživatelé si předložku na oblíbili natolik, že zapomínají na existenci předložek dalších (např. v, u). V některých spojeních předložka na předložku v již téměř vytlačila – dnes již běžně studujeme na gymnáziu, bydlíme na koleji, chodíme na úřad. V mnoha případech je spojení s předložkou na stále hodnoceno jako nespisovné, k nim patří i příklady, které uvádíte. Ve formálním kontextu je vhodné užít formulaci: zboží zakoupené v jiné prodejně; kartou plaťte u poklady č. x.
Spojení předložky se zeměpisným jménem záleží silně na konvenci užívání. V uvedených příkladech je náležitá předložka v: bydlím v Českých Budějovicích, v Brně, v Ostravě, v Karlových Varech. V Čechách i na Moravě jsou místa (a není jich málo), u kterých lze užít jak předložku v(e), tak předložku na: například bydlíme v Kladně i bydlíme na Kladně, jedeme do Ruzyně i na Ruzyni atd. Historicky vzato předložka na bývala spojována s těmi jmény osad, které ležely výše než sousední osady, a také se jmény osad, které ležely na horních tocích řek nebo potoků. Dodnes se v Praze říká bydlet na Vinohradech, na Petřinách či jet na Žižkov. Toto pravidlo se však neuplatňovalo důsledně, proto se říká v Podolí, ale na Smíchově, přestože obě čtvrti leží na vltavském břehu. Tendence užívat předložku na se postupně stává více záležitostí ustáleného spojení než skutečných výškových rozdílů. S předložkou na se také častěji setkáváme v místním úzu, kde roli hraje tradice, spojení s předložkou v mají charakter spíše celonárodní. Píšete-li kroniku, zajisté by bylo proti duchu tohoto literárního žánru se od místní tradice odklonit.