Etymologický slovník jazyka staroslověnského
hlavní redaktoři: Eva Havlová (1.–6. sešit), Adolf Erhart (6.–12. sešit), Ilona Janyšková (13.–21. sešit)
Praha, Academia (1.–14. sešit), Brno, Tribun EU (15.–21. sešit)
Seš. 21: Rejstříky neslovanských jazyků. 2022. 82 s.
Seš. 20: Rejstříky slovanských jazyků. 2021. 252 s.
Seš. 19: zakonъ – žьzlъ. Bibliografický aparát. 2018. S. 1123–1164 + I–LXXX.
Seš. 18: větъ – zakonъ. 2016. S. 1059–1122.
Seš. 17: trь- – větъ. 2014. S. 995–1058.
Seš. 16: sьde – trъtъ. Doplňky k bibliografickému aparátu V. 2012. S. 935–994 + XXVI–XXIX.
Seš. 15: srъdьce – sь. 2010. S. 871–934.
Seš. 14: sice – srъdobolja. Doplňky k bibliografickému aparátu IV. 2008. S. 815–870 + XVIII–XXV.
Seš. 13: rasti – sice. 2006. S. 751–814.
Seš. 12: pǫpъ1 – rasti. Doplňky k bibliografickému aparátu III. 2004. S. 695–751 + XI–XVII.
Seš. 11: patrachъ – -pǫditi. 2002. S. 631–694.
Seš. 10: obrěsti – patěna. 2000. S. 567–630.
Seš. 9: mrъkati – obrěsti. 1999. S. 503–566.
Seš. 8: luna – mrъcati. Doplňky k bibliografickému aparátu II. 1998. S. 445–502 + V–X.
Seš. 7: kuditi – luna. 1997. S. 381–444.
Seš. 6: klęti – kuditi. 1996. S. 317–380.
Seš. 5: istopiti sę – klęti. 1995. S. 253–316.
Seš. 4: gostь – istonǫti. Doplňky k bibliografickému aparátu I. 1994. S. 193–252 + I–IV.
Seš. 3: dělo – gospodь. 1992. S. 129–192.
Seš. 2: blagъ – dělo. 1990. S. 65–128.
Seš. 1: Úvod, zkratky. A – blagъ. 1989. S. 1–64.
Slovník podává výklad o původu všech staroslověnských slov. Staroslověnskou slovní zásobu zasazuje do rámce slovanských jazyků a ukazuje též cesty jejího obohacování přejímáním z kulturních jazyků, zejména z řečtiny. Spolu s pojmenováním vysvětluje i materiální a kulturní reálie starých Slovanů. Jednotlivá abecedně řazená hesla obsahují gramatickou charakteristiku a odvozeniny vykládaného slova a naznačují jeho slovotvorný a sémantický vývoj, etymologická část hesla pak uvádí ekvivalenty z ostatních slovanských jazyků a vlastní etymologický výklad. Azbuka, cyrilice a hlaholice se přepisují latinkou.