Vážení

Chtěl bych se zeptat, zda mohu při adresování e-mailu více lidem užít oslovení Vážení. Na škole jsem se učil, že pokud neznám adresáta, je to jediné správné řešení, nyní se s tímto oslovením ale setkávám spíš zřídka. 

Máte pravdu, že užití samotného výrazu Vážení (tj. bez připojeného substantiva, srov. např. Vážené dámy, vážení pánové apod.) není v současné e-mailové korespondenci tím nejfrekventovanějším prostředkem oslovení, respektive nejužívanější počáteční formulací. Kromě oslovení jsou běžně užívány i varianty pozdravu Dobrý den (např. Dobrý den, paní Nováková – o užívání pozdravu na začátku e-mailu se můžete více dočíst zde). Průzkum z oblasti současné korespondence (viz Mžourková–Dvořáková: „Většina z nás používá prosté Dobrý den“, Slovo a slovesnost, 2023), který se zaměřil i na hodnocení různých typů počátečních formulací, pak v případě oslovení Vážení prokázal, že právě k němu respondenti dotazníkového šetření zaujímali velmi rozporuplné postoje. Například jako pozitivní ho vnímala jen asi třetina respondentů, prakticky stejná část ho pak hodnotila naopak negativně. Za zdvořilé oslovení sice výraz Vážení považovalo 62 % dotazovaných, objem 38 % respondentů, který je vnímal jako nezdvořilé, však rozhodně není zanedbatelný.  

Konkrétní důvody, proč část uživatelů jazyka zaujímá k oslovení Vážení negativní postoj, budou patrně různé a dotazníkové šetření naznačilo jen některé z nich (někteří respondenti je podle svého vyjádření vnímají např. jako ironické). Z hlediska formy užívaných prostředků pak může být specifické postavení oslovení Vážení podporováno skutečností, že oproti spojení přívlastku Vážený/vážená se jménem, které se užívá jak v jednotném, tak množném čísle (např. Vážená kolegyně, Vážená paní Svobodová, Vážené kolegyně, Vážené klientky apod.), izolované oslovení v čísle jednotném (Vážený/Vážená) není v příručkách o doporučovaném psaní korespondence vůbec zmiňováno a užívání této podoby v praxi bude pravděpodobně jen ojedinělé. Objeví-li však se přece jen v nějakém e-mailu, lze s velkou mírou jistoty předpokládat, že cílem pisatele nebylo vyjádřit přiměřenou míru zdvořilosti, ale právě zamýšlenou ironii či negativní postoj.   

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že i když zmiňovaný průzkum ukazuje, že oslovení Vážení má mezi pisateli (a adresáty) e-mailů stále své příznivce, zároveň existuje poměrově nezanedbatelná část uživatelů jazyka, která ho vnímá negativně. Při užití této formy oslovení je tedy nutné počítat s oběma možnostmi hodnocení.  

  

hm, kd