Neusnášeníschopný

V návrhu stanov společenství vlastníků se několikrát objevuje slovo neusnášeníschopný. Jsem přesvědčený, že takové slovo do spisovné češtiny nepatří, považuji ho za logický nesmysl. Se slovem usnášeníschopný problém nemám. 

Souhlasíme s vámi, výraz neusnášeníschopný nelze doporučit, přestože se s ním občas můžeme v některých textech setkat. V korpusu SYN v12 najdeme celkem 28 dokladů užití, avšak z toho 12x jde o texty, jejichž autoři vhodnost výrazu zpochybňují (např. kolegyně z korektorny X, které parodovaly pochybné kompozitum „neusnášeníschopný“ výstižným „nechůzeschopen“). Ačkoli v administrativním stylu jsou tzv. spřažená přídavná jména poměrně častá, nelze nová slova tvořit mechanicky, nápodobou jiných výrazů, v tomto případě navíc poněkud nelogickou nápodobou.  

Běžně užívaný výraz usnášeníschopný patří ke spřaženým přídavným jménům, která píšeme dohromady v obráceném slovosledu: schopný usnášení – usnášeníschopný (podobně např. práceschopný – schopný práce, politováníhodný – hodný politování). Druhou skupinu tvoří ta, která můžeme psát dohromady (či zvlášť) při zachování stejného slovosledu, např. nížeuvedený i níže uvedený, takzvaný i tak zvaný.  

Stejně budeme postupovat, pokud potřebujeme vyjádřit zápor. Příkladem takto utvořeného slova je termín práceneschopný (tedy neschopný práce), který vznikl nověji jako protějšek ke vžitému výrazu práceschopný (např.: nemocenskou může získat ten, koho lékař uznal dočasně práceneschopným a jehož stav trvá déle než 14 dnů). Pro vyjádření významu, že shromáždění není/nebylo schopné usnášení, by bylo možné vytvořit spřažený výraz usnášeníneschopný. Shromáždění je neschopné usnášení, nikoli je schopné neusnášení. Za komunikačně vhodnější však považujeme víceslovné vyjádření shromáždění není schopné usnášení, popř. je nezpůsobilé usnášení. 

ač