Etymologický slovník jazyka staroslověnského

Seš. 16:
sьde – trъtъ. 2012. S. 935–994. Doplňky k bibliografickému aparátu V (s. XXVI –
XXIX).
Seš. 15:
srъdьce – sь. 2010. S. 871–934.
Seš. 14:
sice – srъdobolja. Doplňky k bibliografickému aparátu IV. 2008. S. 815–870.
Seš. 13:
rasti – sice. 2006. S. 751–814.
Seš. 12:
p
opъ – rasti. Doplňky k bibliografickému aparátu III. 2004. S. 695–751.
Seš. 11:
patrachъ – -p
oditi. 2002. S. 631–694.
Seš. 10:
obrěsti – patěna. 2000. S. 567–630.
Seš. 9:
mrъkati – obrěsti. 1999. S. 503–566.
Seš. 8:
luna – mrъcati. Doplňky k bibliografickému aparátu II. 1998. S. 445–502.
Seš. 7:
kuditi – luna. 1997. S. 381–444.
Seš. 6:
klęti – kuditi. 1996. 1996. S. 317–380.
Seš. 5:
istopiti sę – klęti. 1995. S. 253–316.
Seš. 4:
gostь – iston
oti. Doplňky k bibliografickému aparátu I. 1994. S. 193–252.
Seš. 3:
dělo – gospodь. 1992. S. 129–192.
Seš. 2:
blagъ – dělo. 1990. S. 65–128.
Seš. 1:
A – blagъ. 1989. S. 1–64.
 
Slovník podává výklad o původu všech staroslověnských slov. Staroslověnskou slovní zásobu
zasazuje do rámce všech slovanských jazyků, vysvětluje spolu s pojmenováním i materiální a
kulturní reálie starých Slovanů. Dále ukazuje cesty jejího obohacování přejímáním z kulturních
jazyků, zejména z řečtiny. Jednotlivá abecedně řazená hesla obsahují gramatickou
charakteristiku, odvozeniny slova, naznačují slovotvorný a sémantický vývoj; etymologická část
hesla uvádí ekvivalenty z ostatních slovanských jazyků a vlastní etymologický výklad. Azbuka,
cyrilice a hlaholice jsou v přepisu latinkou.
 
Úplný seznam literatury s použitými zkratkami lze nalézt
zde.