Elektronické slovníky a zdroje

Stěžejními díly jsou velký Příruční slovník jazyka českého z let 1935–1957 a střední Slovník spisovného jazyka českého z let 1960–1971. Materiálovou bázi těchto slovníků tvoří kartotéka lexikálního archivu. Nejnovější slovní zásobu naopak mapuje databáze Neomat. Především na korpusovém materiálu vzniká Akademický slovník jazyka českého. Komplexním zdrojem lexikografických informací a zároveň rozcestníkem je pak webové hnízdo Lexiko. Jednotlivá hesla včetně údajů tvaroslovných a jiných s výklady o problematických jevech spojuje Internetová jazyková příručka. Ta je rovněž propojena s portálem Českého národního korpusu Slovo v kostce, které u konkrétních hesel nabízí další slovní charakteristiky a příklady. Z poradenské činnosti vychází také lingvisticky strukturovaná Databáze jazykových dotazů. Předpony, přípony i četné části složených slov zpracovává elektronická verze Slovníku afixů užívaných v češtině.

Jména měst a obcí zachycuje digitalizovaný slovník Místní jména v Čechách Antonína Profouse z let 1947–1957. Bohatství jmen nesídelních zeměpisných objektů, především pozemků, hor, vod a cest, mapují dva aktuálně vznikající počiny – Slovník pomístních jmen v Čechách a Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. Postupně je na webu zveřejňován Slovník nářečí českého jazyka, téměř celý je už přístupný i opus magnum české dialektologie, Český jazykový atlas.

Zájemcům o dějiny a vývoj češtiny slouží bohaté webové hnízdo Vokabulář webový, který obsahuje staré slovníky, mluvnice, edice historických textů a mnoho dalšího. Jeho součástí je také elektronizovaná verze Staročeského slovníku, zásadního diachronního lexikografického díla popisujícího staročeskou slovní zásobu s náslovím N až P, a novější Elektronický slovník staré češtiny, zpracovávající staročeské lexikum v abecedním rozmezí A až M a při- až Ž; k němu vznikla i elektronická publikace Elektronický slovník staré češtiny. Soupis pramenů a zkratek. Spíše pro odbornou veřejnost je pak určena Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny a Diabible, databáze středověkých překladů bible do češtiny umožňující srovnání znění jednotlivých biblických veršů.

Ústav pro jazyk český nabízí i speciální korpusy mluvené češtiny. Multimediální korpus DIALOG s přepisy a videozáznamy televizních debatních pořadů nabízí materiál pro zkoumání fungování češtiny v interakci. Korpus MONOLOG je zdrojem pro výzkum současného výslovnostního úzu/normy v českých médiích. Fonologický korpus češtiny má dvě části: fonologický lexikální korpus a fonologický textový korpus.

Českou lingvistickou a zahraniční bohemistickou produkci zachycuje Bibliografie české lingvistiky, jejím doplňkem jsou digitalizované bibliografické ročenky pokrývající roky 1945–2001.