Elektronické slovníky a zdroje
Posláním Ústavu pro jazyk český je mimo jiné zvyšovat úroveň vzdělanosti v oboru jazykovědné bohemistiky a lingvistiky. Proto nabízí veřejnosti jedinečnou šíři informačních zdrojů. Elektronicky dostupné slovníky a databáze pokrývají několik oblastí.
Academic Dictionary of Contemporary Czech
Bibliography of Czech Linguistics
Czech Linguistic Atlas
Desk Dictionary of the Czech Language
Diabible
Dictionary of Czech Dialects
Dictionary of Minor Place Names in Bohemia
Dictionary of Minor Place Names in Moravia and Silesia
Dictionary of Old Czech
Dictionary of Standard Czech language
Electronic Dictionary of Old Czech
Electronic Dictionary of Old Czech. Inventory of Sources and Abbreviations
Language Inquiry Database
Lexiko
Neomat
Phonological Corpus of Czech
Place Names in Bohemia
The Card Catalogue of the Lexical Archive (1911-1991)
The Dialogue corpus
The Internet Language Guide
The Lexical Database of Humanistic and Baroque Czech
The Monologue corpus
Naše zdroje poučení o jazyce
Stěžejními díly jsou velký Příruční slovník jazyka českého z let 1935–1957 a střední Slovník spisovného jazyka českého z let 1960–1971. Materiálovou bázi těchto slovníků tvoří kartotéka lexikálního archivu. Nejnovější slovní zásobu naopak mapuje databáze Neomat. Především na korpusovém materiálu vzniká Akademický slovník jazyka českého. Komplexním zdrojem lexikografických informací a zároveň rozcestníkem je pak webové hnízdo Lexiko. Jednotlivá hesla včetně údajů tvaroslovných a jiných s výklady o problematických jevech spojuje Internetová jazyková příručka. Ta je rovněž propojena s portálem Českého národního korpusu Slovo v kostce, které u konkrétních hesel nabízí další slovní charakteristiky a příklady. Z poradenské činnosti vychází také lingvisticky strukturovaná Databáze jazykových dotazů. Předpony, přípony i četné části složených slov zpracovává elektronická verze Slovníku afixů užívaných v češtině.
Jména měst a obcí zachycuje digitalizovaný slovník Místní jména v Čechách Antonína Profouse z let 1947–1957. Bohatství jmen nesídelních zeměpisných objektů, především pozemků, hor, vod a cest, mapují dva aktuálně vznikající počiny – Slovník pomístních jmen v Čechách a Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. Postupně je na webu zveřejňován Slovník nářečí českého jazyka, téměř celý je už přístupný i opus magnum české dialektologie, Český jazykový atlas.
Zájemcům o dějiny a vývoj češtiny slouží bohaté webové hnízdo Vokabulář webový, který obsahuje staré slovníky, mluvnice, edice historických textů a mnoho dalšího. Jeho součástí je také elektronizovaná verze Staročeského slovníku, zásadního diachronního lexikografického díla popisujícího staročeskou slovní zásobu s náslovím N až P, a novější Elektronický slovník staré češtiny, zpracovávající staročeské lexikum v abecedním rozmezí A až M a při- až Ž; k němu vznikla i elektronická publikace Elektronický slovník staré češtiny. Soupis pramenů a zkratek. Spíše pro odbornou veřejnost je pak určena Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny a Diabible, databáze středověkých překladů bible do češtiny umožňující srovnání znění jednotlivých biblických veršů.
Ústav pro jazyk český nabízí i speciální korpusy mluvené češtiny. Multimediální korpus DIALOG s přepisy a videozáznamy televizních debatních pořadů nabízí materiál pro zkoumání fungování češtiny v interakci. Korpus MONOLOG je zdrojem pro výzkum současného výslovnostního úzu/normy v českých médiích. Fonologický korpus češtiny má dvě části: fonologický lexikální korpus a fonologický textový korpus.
Českou lingvistickou a zahraniční bohemistickou produkci zachycuje Bibliografie české lingvistiky, jejím doplňkem jsou digitalizované bibliografické ročenky pokrývající roky 1945–2001.
Jména měst a obcí zachycuje digitalizovaný slovník Místní jména v Čechách Antonína Profouse z let 1947–1957. Bohatství jmen nesídelních zeměpisných objektů, především pozemků, hor, vod a cest, mapují dva aktuálně vznikající počiny – Slovník pomístních jmen v Čechách a Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. Postupně je na webu zveřejňován Slovník nářečí českého jazyka, téměř celý je už přístupný i opus magnum české dialektologie, Český jazykový atlas.
Zájemcům o dějiny a vývoj češtiny slouží bohaté webové hnízdo Vokabulář webový, který obsahuje staré slovníky, mluvnice, edice historických textů a mnoho dalšího. Jeho součástí je také elektronizovaná verze Staročeského slovníku, zásadního diachronního lexikografického díla popisujícího staročeskou slovní zásobu s náslovím N až P, a novější Elektronický slovník staré češtiny, zpracovávající staročeské lexikum v abecedním rozmezí A až M a při- až Ž; k němu vznikla i elektronická publikace Elektronický slovník staré češtiny. Soupis pramenů a zkratek. Spíše pro odbornou veřejnost je pak určena Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny a Diabible, databáze středověkých překladů bible do češtiny umožňující srovnání znění jednotlivých biblických veršů.
Ústav pro jazyk český nabízí i speciální korpusy mluvené češtiny. Multimediální korpus DIALOG s přepisy a videozáznamy televizních debatních pořadů nabízí materiál pro zkoumání fungování češtiny v interakci. Korpus MONOLOG je zdrojem pro výzkum současného výslovnostního úzu/normy v českých médiích. Fonologický korpus češtiny má dvě části: fonologický lexikální korpus a fonologický textový korpus.
Českou lingvistickou a zahraniční bohemistickou produkci zachycuje Bibliografie české lingvistiky, jejím doplňkem jsou digitalizované bibliografické ročenky pokrývající roky 1945–2001.