Elektronické slovníky a zdroje
Posláním Ústavu pro jazyk český je mimo jiné zvyšovat úroveň vzdělanosti v oboru jazykovědné bohemistiky a lingvistiky. Proto nabízí veřejnosti jedinečnou šíři informačních zdrojů. Elektronicky dostupné slovníky a databáze pokrývají několik oblastí.
Akademický slovník současné češtiny
Bibliografické ročenky
Bibliografie české lingvistiky
Česká nářečí
Český jazykový atlas
Databáze jazykových dotazů
Diabible
Elektronický slovník staré češtiny
Elektronický slovník staré češtiny. Soupis pramenů a zkratek
Fonologický korpus češtiny
Internetová jazyková příručka
Kartotéka lexikálního archivu (1911–1991)
Korpus DIALOG
Korpus MONOLOG
Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny
Lexiko
Místní jména v Čechách
Neomat
Příruční slovník jazyka českého (1935–1957)
Slovník nářečí českého jazyka
Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku
Slovník pomístních jmen v Čechách
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
Staročeský slovník
Ve slovech
Vokabulář webový
Naše zdroje poučení o jazyce
Stěžejními díly jsou velký Příruční slovník jazyka českého z let 1935–1957 a střední Slovník spisovného jazyka českého z let 1960–1971. Materiálovou bázi těchto slovníků tvoří kartotéka lexikálního archivu. Nejnovější slovní zásobu naopak mapuje databáze Neomat. Především na korpusovém materiálu vzniká Akademický slovník jazyka českého. Komplexním zdrojem lexikografických informací a zároveň rozcestníkem je pak webové hnízdo Lexiko. Jednotlivá hesla včetně údajů tvaroslovných a jiných s výklady o problematických jevech spojuje Internetová jazyková příručka. Ta je rovněž propojena s portálem Českého národního korpusu Slovo v kostce, které u konkrétních hesel nabízí další slovní charakteristiky a příklady. Z poradenské činnosti vychází také lingvisticky strukturovaná Databáze jazykových dotazů. Předpony, přípony i četné části složených slov zpracovává elektronická verze Slovníku afixů užívaných v češtině.
Jména měst a obcí zachycuje digitalizovaný slovník Místní jména v Čechách Antonína Profouse z let 1947–1957. Bohatství jmen nesídelních zeměpisných objektů, především pozemků, hor, vod a cest, mapují dva aktuálně vznikající počiny – Slovník pomístních jmen v Čechách a Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. Postupně je na webu zveřejňován Slovník nářečí českého jazyka, téměř celý je už přístupný i opus magnum české dialektologie, Český jazykový atlas.
Zájemcům o dějiny a vývoj češtiny slouží bohaté webové hnízdo Vokabulář webový, který obsahuje staré slovníky, mluvnice, edice historických textů a mnoho dalšího. Jeho součástí je také elektronizovaná verze Staročeského slovníku, zásadního diachronního lexikografického díla popisujícího staročeskou slovní zásobu s náslovím N až P, a novější Elektronický slovník staré češtiny, zpracovávající staročeské lexikum v abecedním rozmezí A až M a při- až Ž; k němu vznikla i elektronická publikace Elektronický slovník staré češtiny. Soupis pramenů a zkratek. Spíše pro odbornou veřejnost je pak určena Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny a Diabible, databáze středověkých překladů bible do češtiny umožňující srovnání znění jednotlivých biblických veršů.
Ústav pro jazyk český nabízí i speciální korpusy mluvené češtiny. Multimediální korpus DIALOG s přepisy a videozáznamy televizních debatních pořadů nabízí materiál pro zkoumání fungování češtiny v interakci. Korpus MONOLOG je zdrojem pro výzkum současného výslovnostního úzu/normy v českých médiích. Fonologický korpus češtiny má dvě části: fonologický lexikální korpus a fonologický textový korpus.
Českou lingvistickou a zahraniční bohemistickou produkci zachycuje Bibliografie české lingvistiky, jejím doplňkem jsou digitalizované bibliografické ročenky pokrývající roky 1945–2001.
Jména měst a obcí zachycuje digitalizovaný slovník Místní jména v Čechách Antonína Profouse z let 1947–1957. Bohatství jmen nesídelních zeměpisných objektů, především pozemků, hor, vod a cest, mapují dva aktuálně vznikající počiny – Slovník pomístních jmen v Čechách a Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. Postupně je na webu zveřejňován Slovník nářečí českého jazyka, téměř celý je už přístupný i opus magnum české dialektologie, Český jazykový atlas.
Zájemcům o dějiny a vývoj češtiny slouží bohaté webové hnízdo Vokabulář webový, který obsahuje staré slovníky, mluvnice, edice historických textů a mnoho dalšího. Jeho součástí je také elektronizovaná verze Staročeského slovníku, zásadního diachronního lexikografického díla popisujícího staročeskou slovní zásobu s náslovím N až P, a novější Elektronický slovník staré češtiny, zpracovávající staročeské lexikum v abecedním rozmezí A až M a při- až Ž; k němu vznikla i elektronická publikace Elektronický slovník staré češtiny. Soupis pramenů a zkratek. Spíše pro odbornou veřejnost je pak určena Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny a Diabible, databáze středověkých překladů bible do češtiny umožňující srovnání znění jednotlivých biblických veršů.
Ústav pro jazyk český nabízí i speciální korpusy mluvené češtiny. Multimediální korpus DIALOG s přepisy a videozáznamy televizních debatních pořadů nabízí materiál pro zkoumání fungování češtiny v interakci. Korpus MONOLOG je zdrojem pro výzkum současného výslovnostního úzu/normy v českých médiích. Fonologický korpus češtiny má dvě části: fonologický lexikální korpus a fonologický textový korpus.
Českou lingvistickou a zahraniční bohemistickou produkci zachycuje Bibliografie české lingvistiky, jejím doplňkem jsou digitalizované bibliografické ročenky pokrývající roky 1945–2001.