Viněta

Ve spojitosti s novou elektronickou dálniční známkou se objevuje i označení elektronická viněta. Nepatří viněty na lahve s vínem?

To, že si slovo viněta nejspíš podvědomě spojíme s vínem, má své opodstatnění. Viněta má podle Českého etymologického slovníku původ ve francouzském slově vignette, jímž se původně označovala ozdoba v podobě listů či větviček vinné révy. Základem je výraz vigne (vinná réva) spjatý s latinsklým vīnum (víno). Do češtiny bylo slovo přejato v 19. století a jeho pravopisná podoba se postupně přizpůsobila výslovnosti. Ještě Příruční slovník jazyka českého (1935-1957) připouští vedle základní podoby viněta i varianty vigneta, vignetta.

Význam slova je poměrně široký, rozhodně se neomezuje jen na vinařskou oblast. Nejčastěji se tak říká štítku (často ozdobnému) s bližšími údaji o věci, na které je umístěn; synonymními výrazy jsou slova etiketa, nálepka. Viněty tedy vídáme jak na lahvích (s vínem, pivem, likéry a třeba léky, chemikáliemi), tak i na bednách s přepravovaným zbožím a obalech mnohých výrobků.

Ve výtvarném prostředí, přesněji v knihách, se viněta říká drobné knižní kresbě na začátku nebo konci kapitol. Nebývají to jen rostlinné motivy, ale takováto viněta může mít i figurální, alegorickou či ornamentální a kaligrafickou podobu. Ve filatelii je to nálepka v podobě poštovní známky, ale bez výplatní hodnoty. A podle Nového akademického slovníku cizích slov znají vinětu i fotografové, a to jako masku k zakrytí části negativu při kopírování.

Slovem viněta můžeme tedy nazvat i úřední ceninu (původně v podobě nálepky) sloužící jako doklad uhrazení poplatku za používání určitých dopravních cest. V praxi je však obvyklejší používat označení dálniční známka, popř. kupon.

ač