Je možné chápat výrazy emoce a pocit jako volně zaměnitelná synonyma?

Slovník spisovného jazyka českého definuje výraz emoce jako „duševní pohnutí, citový vzruch; dojetí, vzrušení“. Akademický slovník cizích slov uvádí, že jde o „silný cit, stav vzrušení projevující se zvláštním chováním doprovázeným až fyziologickými změnami organizmu“. Pod heslem pocit uvádí Slovník spisovného jazyka českého dva různé významy: „1. smyslový nebo citový zážitek (něčeho příjemného nebo nepříjemného); např. pocit tepla, chladu, a 2. uznání, uvědomění něčeho; vědomí; např. pocit odpovědnosti.“

Jak je vidět ze samotného vymezení pojmů, významy slov pocit a emoce se zcela nekryjí. Zatímco emoce primárně vyjadřuje stav, hnutí mysli, pocit má širší významové uplatnění. Vyjdeme-li z definice synonymie podle Nového encyklopedického slovníku češtiny („Synonymii lze vymezit na základě zaměnitelnosti se zachováním pravdivosti […] ve všech kontextech kromě citací“), pak je zřejmé, že ačkoli se v některých kontextech mohou významy slov emoce a pocit krýt, vlastními synonymy nejsou. Toto tvrzení lze ověřit jednoduchým testem, k němuž mohou posloužit i příklady užití uvedené ve slovnících: Můžeme říci pocit tepla, chladu, ale nikoli *emoce tepla, chladu. Můžeme říci mít z někoho nepříjemný pocit, nikoli však *mít z někoho nepříjemnou emoci. Můžeme říci pocit odpovědnosti, ne však *emoce odpovědnosti.

av