Zjisti, jestli tam je, nebo není návod

Jak se liší věty Zjisti, jestli tam není návod, a Zjisti, jestli tam je návod? Cítím v nich nějaký rozdíl, ale nedovedu ho popsat.

Z formálního hlediska lze konstatovat, že formulace se liší v užití a neužití záporu. Vedlejší věta v prvním souvětí obsahuje záporný tvar slovesa být (tj. není), vedlejší věta ve druhém souvětí tvar kladný (tj. je). Ovšem z významového a funkčního hlediska jsou obě formulace v podstatě zaměnitelné. Co se může lišit, jsou situace, v nichž bychom se přiklonili k jedné z variant. Uveďme si dva hypotetické příklady. Pokud by někdo např. kontroloval obsah balení výrobku a chtěl by po svém kolegovi, aby ověřil, zda byl již přiložen návod, řekl by spíše: „Zjisti, jestli tam je návod.“ Mluvčí v tomto případě ve své promluvě reflektuje, že návod má být součástí balení, chce si ověřit, zda už tam je. Naopak pokud by někdo např. sestavoval nábytek a nevěděl si s tím rady, řekl by kolegovi spíše: „Zjisti, jestli tam není návod.“ Pomocí záporu totiž může mluvčí naznačovat, že nedisponuje znalostí, zda v balení nábytku návod opravdu je nebo má být. Užitím, či naopak neužitím záporné formy tedy mohou mluvčí signalizovat své předpoklady, znalosti, ale také třeba preference. Podrobněji se vztahem mezi záměrem mluvčího a (ne)užitím záporné formy zabýval Jakub Kopecký v článku Komunikační funkce záporných otázek zjišťovacích, jenž vyšel v roce 2010 v časopise Naše řeč.

kd