Čarověník

Kolega se mě snaží přesvědčit, že máme říkat a psát čarovějník. Znám jen podobu čarověník. V osmidílném slovníku češtiny a v jednom zahradnickém slovníku jsem také našel jen označení čarověník. Ale nevím, jestli se varianta čarovějník už také neprosadila.

V některých textech (převážně internetových) věnovaných tomuto zvláštnímu útvaru tvořenému hustěji nakupenými větvičkami se s podobou čarovějník skutečně občas setkáváme.

V souladu s výkladovými slovníky češtiny je však jen podoba čarověník. Zachycuje ji nejenom zmiňovaný Slovník spisovného jazyka českého (z let 1960–1971, reprint 1989, SSJČ) a rozsáhlý Příruční slovník jazyka českého (z 30. až 50. let minulého století, PSJČ), ale rovněž nejnovější elektronický Akademický slovník současné češtiny (ASSČ). V SSJČ je čarověník definován slovy ‚znetvořenina způsobovaná na větvích dřevin parazitickými houbami‘, v ASSČ je popis podrobnější: ‚útvar na dřevinách tvořený neobvyklým nahloučením větviček, odlišným uspořádáním listů nebo jehlic ap., vzniklý zejména v důsledku mutace nebo napadení dřeviny parazity‘.

Vedle podoby čarověník se řidčeji užívalo i zkrácené označení věník. Stejným výrazem se podle SSJČ a PSJČ dříve pojmenovával také trs větviček nebo květů (věník jmelí, třešně obsypané věníky květů), svazek chvoje, věchet nebo svazek větviček používaný v lázních k masáži těla. Oblastně se tak říkalo i vrcholku stromu, zpravidla máje. V první části označení čarověník je zřejmý odkaz je slovům čarovat, čarovný – lidé totiž těmto útvarům přisuzovali nadpřirozený původ a magickou moc. Proto se čarověníkům říkalo také čarodějné metly nebo čarodějná košťata.

Protože jde o botanický výraz, museli by případnou změnu názvu (či přijetí dubletní varianty) iniciovat přírodovědci. Z korpusových dokladů je však zřejmé, že prosazení podoby *čarovějník není příliš pravděpodobné, protože náležitá podoba čarověník v textech jednoznačně převažuje. V korpusu SYN v13 je 994× zachycena varianta čarověník a jen 3× čarovějník.

ač