Kýho výra

V jedné beletristické knize je věta: ...a přitom nepoznal, že Ben nemá hudební paměť nebo kýho víra... Je to v pořádku? Nemělo by to být kýho výra?

Máte pravdu. Toto ustálené slovní spojení je zachyceno ve Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ) a v Příručním slovníku jazyka českého jen v podobě kýho výra. Původ frazeologismu není bohužel znám. Zmíněné slovníky odkazují na díla Němcové, Olbrachta a uvádějí i další expresivní obraty u všech výrů, ke všem výrům/vejrům. Zvolání kýho výra vyjadřující citové pohnutí, jako je podivení, překvapení či rozhořčení a zlost, hodnotí už SSJČ z 60. let minulého století jako poněkud zastaralé. V současných textech se objevuje příležitostně – korpus SYN v12 zachycuje jen 94 dokladů (např. myslím, že to byl nějaký ekonom nebo kýho výra).

Dnes neobvyklý výraz kýho je tvar 2. pádu jednotného čísla tázacího zájmena mužského rodu ký – který, jaký. Vedle obratu kýho výra se objevoval i ve spojení kýho čerta (popř. ďasa, šlaka, hroma).

Ještě je vhodné doplnit, že existuje kniha fejetonů nazvaná Kýho víra. Lze předpokládat, že v tomto případě nejde o neznalost, ale autorovu nadsázku, o záměrnou záměnu stejně znějících slov.

ač