V televizi jsem v reportáži slyšel, že tornádo řádilo v Lužici. Název obce byl použit v jednotném čísle. Myslel jsem, že správně jsou ty Lužice? Jak to tedy je?

Název obce na Hodonínsku je skutečně ve formě pomnožného podstatného jména: ty Lužice. To se týká i dalších Lužic: na Prachaticku nebo na Mostecku. Ve spisovné komunikaci bychom tedy měli používat tvary množného čísla: v Lužicích, do Lužic, jet Lužicemi. Existuje ovšem i ta Lužice (Horní Lužice a Dolní Lužice), ta ale pojmenovává historické území v Německu u hranic s Polskem a Českem, které obývají Lužičtí Srbové. Pokud se vyskytne jednotné číslo ve spojitosti s moravskou obcí, není to spisovné, ale je to svým způsobem pochopitelné u člověka, který tam nebydlí a název nezná. Mluvčí totiž vychází ze zakončení -ice a to má v češtině u zeměpisných názvů dvojí možný gramatický význam. Může označovat množné číslo (Budějovice, Litoměřice, Karlovice, Vizovice), ale méně často i číslo jednotné (Bystřice, Rokytnice, Lipnice, Kopřivnice). Ze samotné podoby názvu nelze zjistit, zda jde o číslo jednotné, nebo množné. Informaci si musíme zjistit z jazykových příruček nebo se zeptat místních obyvatel. Abychom situaci ještě trochu zkomplikovali, tak některé stejnojmenné názvy různých obcí se mohou lišit právě gramatickým číslem: vedle zmíněných českých a moravských Lužic a německé Horní/Dolní Lužice je to třeba ta Sušice (v Čechách) a ty Sušice (na Moravě). Stává se, že některé obce mohou mít i ve spisovném jazyce dvojí číslo: ta/ty Hostivice, ta/ty Prčice. Pádové tvary gramatického čísla, které názvu přináleží, bychom tedy měli respektovat a ve spisovné komunikaci užívat, ale měli bychom být tolerantní k tomu, že člověk místního názvu neznalý použije tvar čísla opačného.

ks