Jak zní správný tvar 1. pádu množného čísla od jména hoch? Je možné, aby to byl tvar hošové?

Výraz hoch se řadí ke jménům skloňujícím se podle vzoru „pán“. Nahlédnutím do mluvnic lze zjistit, že u toho vzoru se uvádí v 1. pádě mn. č. jak koncovka -i, tak koncovka -ové. Z toho však nevyplývá, že u všech jmen, která k tomuto vzoru náleží, lze obě koncovky zvolit. Jednoduché pravidlo, kdy kterou koncovku užít, neexistuje. Volbu koncovky ovlivňuje totiž řada činitelů: např. zakončení, délka slova, kontext, region (podrobněji viz Internetová jazyková příručka, Skloňování mužských životných jmen – 1. p. mn. č.).

Výraz hoch je jednoslovný. Některá takto dlouhá slova, která označují jména osob (mnoho jich není), mají pouze koncovku -ové (např. synové, sokové, carové), některá koncovku -i i koncovku -ové (tcháni i tchánové, vrazi i vrahové), některá jen koncovku -i (žáci, kluci). Výraz hoch se řadí mezi ta podstatná jména, která mají kodifikovanou pouze koncovku -i.

Při tvoření tvarů u jmen zakončených na -g, -h, -ch, -k dochází před některými koncovkami ke změně kořenové souhlásky, mezi ně však koncovka -ové nepatří (např. bozi, ale bohové, mniši, ale mnichové). Kdyby byl kodifikován u výrazu hoch tvar s koncovkou -ové, zněl by tedy hochové, nikoli hošové. Tvar hochové v Českém národním korpusu nenalezneme, pár dokladů však na tvar hošové kupodivu ano. Z příkladů lze vyčíst, že jde o užití silně příznakové (Tři udělaní hošové, kteří mne rozplácli o asfalt před pavilónem…).

is