Vyjádření Ústavu pro jazyk český k přechylování příjmení Češek a cizinek

V době konání letních olympijských her byla ve veřejném prostoru často diskutována otázka, zda je přijatelné přechylovat příjmení cizích sportovkyň a zároveň nepřechylovat příjmení českých účastnic, která mají oficiálně nepřechýlenou podobu, a to i v rámci jednoho konkrétního komentáře. Úvodem je třeba říci, že problematika přechylování příjmení v češtině má celou řadu aspektů, jazykových i mimojazykových, které nelze v tomto stručném vyjádření v úplnosti postihnout. Obecně je možné konstatovat, že přechylování příjmení je přirozenou součástí českého gramatického systému, umožňuje ženská příjmení skloňovat a bez problémů je začlenit do větné struktury. Užívání přechýlených podob příjmení v běžné komunikaci je výhodné z řady důvodů, zejména kvůli snazší srozumitelnosti a větší jednoznačnosti textu. Výhodnost přechylování příjmení nejvíce vyniká v situacích, kdy je nutné rychlé, přesné a jednoznačné vyjádření, např. ve sportovních komentářích. Přechylování také pomáhá rozlišit, zda dané příjmení pojmenovává muže, nebo ženu.

K přechylování příjmení cizinek a Češek, které mají oficiálně zapsané příjmení v nepřechýlené podobě, lze v běžné a mediální komunikaci přistupovat čtyřmi různými způsoby:

1. Respektovat oficiální podobu příjmení a v nepřechýlené podobě ponechávat jak příjmení cizinek, tak příjmení Češek.
2. Přistupovat v češtině k příjmení všech žen, ať už Češek, nebo cizinek, na základě českých gramatických a slovotvorných pravidel a přechylovat podle nich všechna příjmení, která to svým zakončením umožňují.
3. Přechylovat pouze příjmení cizinek, příjmení Češek, která jsou oficiálně nepřechýlená, ponechávat v nepřechýlené podobě.
4. Přechylovat pouze příjmení Češek, i když jsou oficiálně v nepřechýlené podobě, příjmení cizinek ponechávat v podobě nepřechýlené.

Způsob (1) je uplatňován v některých českých médiích (Respekt, Deník N). Některými mluvčími češtiny včetně některých lingvistů bývá kritizován, protože neumožňuje bezproblémové začlenění ženských příjmení do gramatické struktury věty. Zvláště ve sportovních komentářích, v nichž je důležité přesné a velmi rychlé vyjadřování, se jeví jako méně výhodný. Jeho výhodou naopak je, že se zachází se všemi příjmeními stejně, bez rozdílu původu jejich nositelek.

Způsob (2) je z gramatického hlediska nejvýhodnější, avšak část veřejnosti včetně některých lingvistů jej považuje za problematický. Podle některých odpůrců přechylování nemáme právo ženám „komolit“ jejich příjmení. K tomu je třeba namítnout, že přechýlení příjmení není jeho komolením, nýbrž jeho začleněním do českého gramatického systému. Stejně tak začleňujeme do gramatického systému i jména mužská, když je skloňujeme a tím pozměňujeme i jejich podobu (srov. Obama, Obamy, Obamovi, Obamu, Obamo, Obamou). Skloňování příjmení za jeho komolení zpravidla nikdo nepovažuje, přestože zakončení příjmení se jím mění v obdobné míře jako u přechylování. Přechylujeme právě proto, abychom mohli skloňovat i ženská příjmení. Existují rovněž jazyky, které kvůli začlenění do gramatického systému upravují i první pád mužských příjmení, např. v litevštině zní jméno a příjmení prvního českého prezidenta Václavas Havelas, v lotyštině pak Václavs Havels.

Způsob (3) při komentování olympijských her v České televizi výrazně převládal. Bývá zdůvodňován tím, že cizinky na přechylování příjmení zpravidla nemají žádný názor, o způsobu zacházení s jejich příjmením v češtině často nevědí, případně lze jejich překvapení nebo nelibost účinně vyřešit tím, že jim je vysvětleno, jak český gramatický systém funguje a jaké jsou důvody přechylování. U Češek se naopak mnohdy předpokládá, že český gramatický systém znají a že svou oficiální volbou nepřechýlené podoby dávají jasně najevo, že si za žádných okolností nepřejí, aby se jejich příjmení v běžné komunikaci přechylovalo. Ani jeden z těchto předpokladů však zdaleka nemusí platit vždy: jsou známy případy cizinek, které si přechylování příjmení v češtině z různých důvodů nepřejí, a to např. proto, že jim zakončení -ová připomíná ruská ženská příjmení. Naopak některé Češky si nepřechýlené příjmení zvolily z různých praktických důvodů, převážně kvůli častým pobytům v zahraničí, nebo jej získaly při narození a při běžné komunikaci v češtině jim nijak nevadí, pokud je jejich příjmení přechýleno, případně přechýlenou podobu dokonce samy preferují a v českém prostředí (mimo oficiální komunikaci) ji používají. Nevýhodou způsobu (3) je jeho nekonzistentnost, která na některé mluvčí češtiny působí rušivě (např. pokud se v jednom televizním přenosu hovoří o belgické sportovkyni Lottě Kopecké – její příjmení Kopecky se tedy přechyluje – a zároveň o české reprezentantce Julii Kopecký – její příjmení zůstává nepřechýlené). I u jiných jazykových jevů, kde se nabízí volba mezi více možnostmi, se doporučuje vybrat si jedno řešení a v konkrétním textu se jej pokud možno důsledně držet (rušivě by například působilo, pokud by v jednom textu byly zároveň užívány podoby v Mělníce a v Rakovníku). Je třeba uvést i to, že v dnešní globalizované společnosti není striktní rozlišování mezi Češkami a cizinkami příliš účelné (v některých případech je obtížné jednoznačně určit, zda je např. žena českého původu, která žije většinu života v zahraničí, Češka, nebo cizinka).

Způsob (4) uvádíme pro úplnost, v médiích se pravděpodobně běžně nevyskytuje. Jeho nevýhodou je stejně jako u způsobu (3) nekonzistentnost zvoleného řešení. V jeho prospěch by naopak mohla hovořit skutečnost, že s příjmeními Češek, která by z hlediska češtiny mohla být považována za „centrální“, „typická“, se zachází v souladu s pravidly češtiny, naopak s příjmeními cizinek, která jsou ve většině případů cizího původu a z hlediska češtiny je můžeme považovat za periferní, okrajová, jsou ponechána ve své původní nepřechýlené podobě.

Zacházení s ženskými příjmeními je v úzu rozkolísané. Různé redakce volí odlišné strategie, různá prostředí mají své specifické potřeby, jednotlivé druhy textů umožňují různé způsoby zacházení. Toto rozkolísání je také velmi různě přijímáno napříč uživatelskými skupinami. Je třeba konstatovat, že názory na problematiku přechylování příjmení se různí nejen ve společnosti, ale i mezi lingvisty. Z tohoto důvodu nemůže být naše vyjádření k otázce přechylování příjmení cizinek a Češek zcela jednoznačné; musí se omezit na přehled jednotlivých možných řešení a jejich výhod a nevýhod.