Zajímavé dotazy


 

Zajímavé dotazy

Dotaz:
Ve filmu Vinnetou zaznívá slovo mešůrs. Přiznám se, že již od dětských let byl pro mě význam, resp. původ tohoto slova záhadou. Můžete mi pomoci tuto záhadu rozluštit?

 

Odpověď:
S výrazem mešůrs, ovšem zapsaném v podobě meššúrs, se můžeme setkat v českém překladu Mayova nejznámějšího románu Vinnetou. Tímto výrazem oslovuje postava Sama Hawkense muže: „Jen žádný strášek, myladymeššúrs! Nemusíte se už ničeho obávat!“ V německém originále odpovídá uvedenému výrazu podoba Mesch’schurs, překladatel tedy nejspíš chtěl českému čtenáři co nejvíce přiblížit zvukovou podobu tohoto oslovení. A co přesně toto slovo označuje? Jedná se o záměrnou zkomoleninu francouzského oslovení messieurs, tedy ‚pánové‘.

 

kd 


Zajímavé dotazy

Dotaz:

Jak se v češtině správně vyslovuje název salátu coleslaw?

 

Odpověď:

Výraz označující zelný salát je v češtině poměrně nový a dosud není ve slovnících zachycen. Jde o slovo anglického původu (do angličtiny se adaptovalo z holandštiny). Obecně platí, že výslovnost přejímek by měla v češtině vycházet ze zvukové podoby v původním jazyce (cizí hlásky se však nahrazují domácími atp.), není ovšem výjimečné, že se vžije zvuková podoba odrážející např. grafickou stránku slova, což nelze označit a priori za chybu. V případě anglicismu coleslaw by tedy byla v češtině namístě adaptovaná výslovnost [koulsló], běžnější je však podoba [koleslaf] zohledňující více grafiku. K preferenci druhé varianty vede české mluvčí několik okolností: forma coleslaw evokuje slovanská jména typu Boleslav (na základě téže analogie proběhla zvuková adaptace výrazu i např. v polštině), zakončení [-slaf] jde na rozdíl od [-sló] bez problémů skloňovat a jednoznačně zařadit k rodu mužskému neživotnému (tj. zachází se s ním pak stejně jako s nadřazeným slovem salát); anglický původ výrazu není intuitivní a ne všichni znají jeho výchozí zvukovou formu, která je navíc od grafiky značně vzdálená, atd. Jak jsme zjistili z nahrávek v mediálních archivech, i u profesionálních mluvčích výslovnost [koleslaf] převažuje. Užívají ji také profesionální kuchaři, ačkoli jsou si mnohdy vědomi, že anglickému originálu neodpovídá (a v pořadech o vaření tento problém někdy tematizují). Je však samozřejmě na každém uživateli jazyka, kterou z podob ve své řeči zvolí. Domníváme se, že čeští posluchači jsou v současnosti zvyklí spíše na variantu [koleslaf], která evidentně nezpůsobuje žádné komunikační obtíže. Je naopak pravděpodobné, že výskyt „správnější“ varianty [koulsló] by vzbudil nežádoucí pozornost, případně vedl k nedorozumění (zachytili jsme např. situaci, kdy profesionální kuchař vyslovil [koulsló] a jeho žák si vyžádal opakování a vysvětlení daného jména, ačkoli samotný pokrm znal; v daném pořadu se pak již objevovala výhradně všeobecně srozumitelná podoba [koleslaf]).

 

 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
V poslední době velmi často narážím při porovnáních na spojení víc jak namísto víc než. Pokládám je za nespisovné. Mám pravdu?

 

Odpověď:
Ano, je to skutečně tak. Přestože se spojení víc(e) jak v běžném hovoru používá poměrně často a objevuje se nejenom v mluvených projevech, ale stále častěji i v projevech psaných, ve spisovných textech bychom ve funkci srovnávací spojky měli užívat pouze podobu víc(e) než (dotaci se podařilo navýšit na více než 150 tisíc eur). Výskyty spojení víc(e) jakvíc(e) než v databázi Českého národního korpusu sice dokládají nezanedbatelnou přítomnost nespisovné varianty (přibližně 62 500 výskytů), zároveň však ukazují, že podoby víc(e) než v úzu výrazně převládají (přibližně 1 886 000 výskytů).

 

Pro zajímavost ještě doplňme, že dotaz na vhodnost spojení více jak se v historii jazykového poradenství objevil již v roce 1919, kdy mu byla v časopise Naše řeč věnována část rubriky Listárna. Ani tehdy autor odpovědi užití tohoto spojení ve spisovné komunikaci nedoporučil, neboť uvedenou podobu pokládal „skoro obecně za nečeskou, ač se v řeči lidové vyskýtá často“.

 

hm  
 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
V knize Dětská farma od Eduarda Štorcha jsem narazila na spojení městský fysikát. Vůbec nevím, co si pod tím mám představit. Můžete mi poradit?

 

Odpověď:
Příruční slovník jazyka českého i Slovník spisovného jazyka českého vykládají fysikát (lze psát též fyzikát) jako ‚zdravotní úřad‘. Podle Ottova slovníku naučného z konce 19. století byly městské fysikáty zřizovány ve větších městech. Vedl je městský fysik, tedy graduovaný lékař, kterému byli podřízeni všichni okresní lékaři. Kdo se chtěl stát fysikem, musel složit fysikátní zkoušku. Městští fysici se nevěnovali jen lékařské praxi, zpravidla vykonávali též funkci soudních lékařů a starali se o veřejné zdravotnictví. Právě tato činnost i autorita městských fysikátů jsou dobře reflektovány v některých dokladech z výše zmíněné Štorchovy Dětské farmy, např.: „Namítá-li městský fysikát, že pražský vzduch obsahuje mnoho prachu a kouře, je to pravda…“ nebo „Fysikát města Olomouce zjistil totiž jakési zdravotní závady. Byly to: 1. Příliš veliký počet dětí. 2. V jedné místnosti prý kdysi byla houba. 3. Voda v potoce prý obsahuje tyfovou nákazu.“

kd 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Jak se říká člověku, který chová dravce a předvádí je například na základních školách nebo v rámci různých historických slavností? Mohl by to být sokolník, ale co když má třeba orla nebo sovu? Ptáčník chytá pěvce a prodává je na trhu. Ornitolog je široký pojem, ten se zabývá ptáky obecně. Jaký výraz je tedy vhodný?


Odpověď:
Vhodným výrazem je skutečně sokolník, a to bez ohledu na to, jaký druh dravého ptáka tento člověk chová. V tomto ohledu bohužel výkladové slovníky nezachycují realitu v její úplnosti a dané slovo definují poněkud úzce. Příruční slovník jazyka českého například výslovně uvádí, že sokolník je myslivec, který chová a cvičí sokoly k lovu. Slovník spisovného jazyka českého tvrdí totéž. Teprve novější Slovník spisovné češtiny zmiňuje, že jde o myslivce, který cvičí a používá k lovu jestřáby a káňata (původně sokoly), ani tento výčet ale není úplný. Sokolník tedy může chovat a cvičit skutečně jakékoli dravé ptáky, včetně sov a orlů.


Pro úplnost uveďme, že ornitolog je odborníkem v odvětví ornitologie (odvětví zoologie zabývající se studiem ptáků), nemá ale nic společného s myslivostí, což je činnost zabývající se chovem, ochranou a lovem zvěře. A ptáčník je podle Slovníku spisovného jazyka českého i Slovníku spisovné češtiny skutečně někdo, kdo chytá, lapá (drobné) ptáky na prodej nebo pro zábavu. SSJČ rovněž uvádí, že dříve se tento výraz používal pro obchodníka s ptáky.

vs
 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Jak se v češtině správně píše a vyslovuje název ostrova Tchaj-wan?

 

Odpověď:
Standardizovaná podoba tohoto zeměpisného názvu je v češtině jak Tchaj-wan, tak i Taiwan (podle anglického přepisu). Jazykové příručky dosud obvykle doporučovaly pouze první z nich, oficiální geografické publikace Českého úřadu zeměměřického a katastrálního však uvádějí obě varianty.

 

V českém výslovnostním úzu se vyskytuje jak podoba [tchajvan], tak i [tajvan] či [tʰajvan]. Příčinami této variability může být právě nejednotnost grafické podoby názvu v češtině, vliv anglického přepisu a výslovnosti, někdy možná i snaha přiblížit se co nejvíce originálu atp. Vzhledem k tomu, že kolísání zde evidentně nezpůsobuje komplikace v porozumění, doporučujeme být v tomto ohledu tolerantní.


Zajímavé dotazy

Dotaz:
V přijímacím testu na víceletá gymnázia měli žáci v jedné úloze napsat současné spisovné podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného tříslabičné a je příbuzné se slovem stěna, skloňuje se podle vzoru „žena“. Moje dcera zvolila výraz stěnička. V řešení jsme nalezli, že to měla být slova nástěnka nebo zástěna. Lze výraz stěnička považovat za nesprávnou odpověď?

 

Odpověď:

Výraz stěnička je zdrobnělý výraz utvořený od podstatného jména stěna příponou -ičk(a). Výkladové slovníky češtiny uvádějí jen ta zdrobnělá slova, která se běžně užívají. Pokud jde o výrazy se zakončením -ička, jsou to např. hlava – hlavička, žába – žabička, voda – vodička, tráva – travička. Ani Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971), ani Slovník spisovné češtiny (1994) zdrobnělinu stěnička nezaznamenávají. Tento výraz jsme nenalezli ani v Českém národním korpusu. Pár dokladů nabízí vyhledávač Google, např. Vždycky, když něco podobného vidím a podívám se na ty dvě moje ubohé skříňky v obývací stěničce… Je tedy zřejmé, že toto slovo, třebaže je zcela systémově utvořené, není v současně češtině běžně používané. Na druhou stranu to, že není používané, žákyně vědět nemohla, protože neměla možnost si tuto skutečnost nikde ověřit. Na závěr je třeba konstatovat, že vytvoření ústrojného slova, přestože v autoritativních příručkách ani v ČNK zachyceno není, svědčí o autorčině dobré jazykové kompetenci.


is  


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Několikrát jsem viděl a slyšel v médiích jméno běloruského prezidenta v podobě Lukašenka – bez Lukašenky. Myslel jsem, že správná podoba je Lukašenko – bez Lukašenka. Je zakončení na -a chyba?

 

Odpověď:
Z jazykového hlediska podoba Lukašenka chybná není. Existují totiž dvě varianty tohoto jména. U nás je známější ruská varianta zakončená na -o, Lukašenko, která se skloňuje podle vzoru „pán“ jako ostatní takto zakončená jména (2. p. Lukašenka), srov. Hugo, Kvido, Franco aj. Varianta zakončená na -a, tedy Lukašenka, je převzata přímo z běloruštiny a na základě zakončení se skloňuje podle vzoru „předseda“ (2. p. Lukašenky), srov. Svoboda, Maxa aj. Obě varianty tohoto jména jsou tedy z jazykového hlediska v pořádku. Je však třeba upozornit, že v českém prostředí je ustálená ruská varianta Lukašenko. Běloruská varianta Lukašenka je v českých textech spíše ojedinělá, proto se může stát, že ji čtenáři či posluchači budou považovat za nesprávnou.

ks 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Sloveso stopit/ztopit ve významu ‚odcizit, ukrást‘ se píše s předponou s-, nebo z-, (např. vrátný zručně stopil, či ztopil bankovku)?

 

Odpověď:
Řešení této otázky není zcela jednoznačné. Pravidla českého pravopisu slovesa stopit ani ztopit neuvádějí, nalezneme je však ve slovnících, které u slovesa v daném významu ‚krást‘ doporučují různá pravopisná řešení. Nejstarší Příruční slovník jazyka českého připouští obě varianty, Slovník spisovného jazyka českého pouze variantu stopit a Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost naopak jen variantu ztopit. Ve Slovníku nespisovné češtiny – nejedná se totiž o výraz z neutrální slovní zásoby – pak nalezneme znovu obě varianty. S těmi se ostatně setkáváme také v úzu, přičemž nelze říci, že by jedna či druhá nějak výrazněji převažovala. Rozhodnutí o správném pravopisu znesnadňuje skutečnost, že nelze jednoznačně určit, od kterého významu slovesa topit a jakým způsobem bylo sloveso s/ztopit odvozeno. Nezbývá nám proto než připustit obě varianty, tedy jak vrátný zručně stopil bankovku, tak vrátný ručně ztopil bankovku, jako správné.

 

bm 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Setkal jsem se se slovem protestovat ve významu „provádět testy“. Slovníky obsahují toto sloveso jen ve významu „dělat protesty, odporovat“. Je to tedy správné, když řekneme, že protestujeme populaci?

 

Odpověď:
Sloveso protestovat se v dosavadních slovnících skutečně vyskytuje pouze ve významu, který uvádíte: „vznášet protest, odporovat, ohrazovat se“ (viz Slovník spisovné češtiny). Nedá se říci, že by „provádět testy“ byl další význam tohoto slovesa. Jde totiž o odlišné sloveso, které vzniklo slovotvorně jinak, má jiný význam, jiné mluvnické vlastnosti a rovněž i jinou vazbu. Původní sloveso protestovat vzniklo podle Českého etymologického slovníku z latinského protestare spojením latinské předpony pro- a základu testari. I příbuzná podstatná a přídavná jména a příslovce obsahují obě tyto části: protest, protestant, protestující, protestně apod. Z hlediska mluvnického jde o sloveso nedokonavé. Naproti tomu nově vzniklé sloveso protestovat, přestože zní stejně, vzniklo přidáním české předpony pro- k původnímu slovesu testovat = „zkoušet, vyšetřovat testem“ (SSČ). Přidáním předpony pro- vzniklo sloveso dokonavé, takže zatímco větou protestujeme proti útlaku vyjadřujeme přítomnost, větou protestujeme populaci vyjadřujeme budoucnost. Navíc předpona pro- dodává slovesu další významový rys: intenzivní provádění, důkladnou činnost (podobně např. probádat, prozkoumat, propracovat). Vyjadřuje se tím, že má jít o důkladné provádění testů u mnoha lidí. Jak už bylo uvedeno, i syntakticky se obě slova liší, protože zatímco sloveso protestovat („odporovat“) se pojí s předložkou proti nebo za (protestovat proti něčemu/někomu, za něco/někoho), novější sloveso protestovat se pojí se čtvrtým pádem (protestovat někoho/něco). Jde o sloveso vzniklé zcela systémově, které naplňuje vyjadřovací potřebu mluvčích pojmenovat nový jev. Z hlediska jazykového tedy nelze proti němu nic namítat.

 

ks 
 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Jak by se měl skloňovat název nemoci covid-19?


Odpověď:
V mluvené komunikaci bychom s takovým názvem neměli problém, protože s ním můžeme zacházet jako se dvěma slovy: podstatné jméno rodu mužského neživotného covid a číslovka 19. V takovém případě pak podstatné jméno vzhledem k jeho zakončení skloňujeme pravidelně podle vzoru „hrad“ a číslovku ponecháme nesklonnou. Problém nastává v psané komunikaci, protože název obsahující číslici a spojovník je pravopisně netypický a spojuje obě části do jednoho grafického celku. Nabízí se úniková varianta s využitím opěrného podstatného jména nemoc nebo onemocnění. Pak v textu skloňujeme jen toto opěrné jméno a samotný název zůstává v nominativu jmenovacím, tedy v 1. p., např. s nemocí covid-19, bez nemoci covid-19 apod. Pokud bychom se chtěli obejít bez opěrného podstatného jména a kopírovali v psaném textu mluvenou komunikaci, pak bychom i u takto pravopisně nestandardního názvu měli část tvořenou podstatným jménem skloňovat, protože ani zápis se spojovníkem a číslicí by ohýbání slova neměl bránit. Proto doporučujeme název covid skloňovat: s covidem-19, bez covidu-19. V neformální komunikaci bez použití spojovníku a číslice se to děje zcela běžně: o covidu, s covidem apod.

 

ks 
 


Zajímavé dotazy

Dotaz:

Jak se má správně v češtině vyslovovat název často prodávané léčivé a okrasné byliny agastache? Latinský název je Agastache. Někdy se setkávám s výslovností [agastáž], ale podle mě nemá opodstatnění vzhledem k původu slova v řečtině.
 

Odpověď:
Název této byliny bohužel žádné jazykovědné zdroje nezachycují. V tom případě je pro stanovení náležité výslovnosti nutné vycházet jednak z průzkumu úzu, jednak z původu daného pojmenování. Jak správně uvádíte, slovo agastache vychází z řečtiny a je v češtině totožné s latinským pojmenováním. Jeho grafická podoba možná může na některé uživatele jazyka působit dojmem, že jde o slovo původem např. z francouzštiny, a proto volí výslovnost [agastáš], která podle nich „zní“ francouzsky (z hlediska francouzštiny však není dlouhé [á] náležité). Zejména u méně známých cizích slov je tendence odlišit zvukovou a grafickou podobu u některých mluvčích značně silná, a to i v případě, že v jazyce původu se daný výraz čte v souladu s grafikou. Často také dochází k mylné identifikaci původu přejímek. V tomto případě však jakékoli ovlivnění přejímky francouzštinou není pravděpodobně namístě. Dostatečný a reprezentativní vzorek uzuální výslovnosti rovněž k dispozici není, avšak v nalezených dokladech jsme zaznamenali převážně výslovnost podle grafiky, tj. [agastache]. V jednom televizním pořadu se vyskytla i zmiňovaná podoba [agastáš], avšak pouze jako varianta, kterou již mluvčí dále neužívala (citace z titulků k pořadu: „Agastache anýzová, neboli také agastáž, ...“). Jiná mluvčí, ovšem v tomtéž pořadu, pak podle našeho názoru vyslovovala [agastaché] s dlouhým koncovým [é] (v titulcích však přepsáno stále krátce „agastache“), což může odpovídat zápisu „agastaché“, s nímž se lze rovněž občas na internetu setkat, nikoli však např. v Českém národním korpusu, který zachycuje zejména publicistické (redigované) texty, a pravděpodobně se neužívá ani v odborné literatuře. Koncové řecké étě, tj. dlouhému é, totiž v latinizovaných vědeckých názvech pravidelně odpovídá krátké e. Na základě uvedených skutečností tedy můžeme doporučit název agastache v češtině vyslovovat [agastache], protože řecká, respektive latinská slova se v češtině čtou v souladu s grafikou. Na závěr ještě doplňme, že jsme daný název vyhledali např. také v atlase bylin, který v případě nutnosti uvádí i výslovnost jmen, která se v češtině nečtou v souladu s grafikou. U hesla agastache však žádná takováto informace obsažena nebyla. Podobu [agastáš] (zapisovanou jako [agastáž]) jsme pak nalezli na internetu jako výslovnostní doporučení, veškeré doklady však vedly ke stejnému zdroji. Je tak možné, že výslovnost [agastáš] se mezi některými mluvčími rozšířila právě na základě této (podle našeho názoru mylné) informace vycházející pravděpodobně pouze od jediného mluvčího (autora daných webových stránek, nelingvisty) a že stejným způsobem kvůli nedostatku jiných, ověřených zdrojů pronikla i do televizního vysílání. Jak také vyplývá z jinojazyčných webů, např. v angličtině se lze u daného názvu také setkat s různými výslovnostními doporučeními, žádný z nich ale není ovlivněn francouzštinou.

 

vš 


Zajímavé dotazy

Dotaz:

Jak se má správně v češtině psát přezdívka Alžběty Bavorské: Sisi, nebo Sissi?
 

Odpověď:
Vzhledem k tomu, že se nejedná o oficiální podobu osobního jména, nelze vyloučit ani jednu z variant a není divu, že úzus kolísá (jak v češtině, tak v němčině). V současném českém prostředí převažuje psaní Sissi. Z internetových zdrojů pak vyplývá, že původní zápis v němčině (užívaný samotnou nositelkou jména a její rodinou) byl Sisi, avšak zejména díky známé filmové trilogii o císařovně Alžbětě Bavorské (Sissi; Sissi, mladá císařovna; Sissi, osudová léta císařovny) se rozšířilo psaní Sissi.


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Jak mám nazvat hudebníka, který zajišťuje hudební doprovod? Mohu mu říkat akompanista?

 

Odpověď:
Přestože se na internetu původem anglický výraz akompanista ojediněle vyskytuje, o zaužívané pojmenování nejde. České výkladové slovníky (například Slovník spisovného jazyka českého) nabízejí pro člověka, který doprovází sólistu nebo soubor na nějaký hudební nástroj (obvykle se jedná o klavír), pojmenování doprovázeč. Jeho užívání potvrzuje i nezanedbatelný počet výskytů v databázi Českého národního korpusu, např.: Stylově i technicky adekvátním doprovázečem je klavírista John Lenehan, George Mráz se za oceánem stal vyhledávaným doprovázečem jazzových hvězd ap.

 

hm 
 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Proč se říká hromosvod, a ne bleskosvod? Blesk je přece ten, který udeří, hrom je jen doprovodný zvuk.

 

Odpověď:
Podle Slovníku spisovné češtiny je hrom slovo víceznačné. Jako první význam je uveden ‚silný dunivý zvuk doprovázející blesk‘, druhý význam je pak definován jako ‚úder blesku‘. Při tvorbě slova hromosvod se tedy uplatnil zřejmě druhý význam, neboť hromosvod chrání budovy (a tím i lidi v nich) před nebezpečným úderem blesku. Dále je třeba poznamenat, že v českém jazyce lze dané zařízení pojmenovat oběma výrazy – jako hromosvod i jako bleskosvod. Tato pojmenování jsou zcela synonymní, ovšem první z nich v úzu výrazně převažuje, jak dokládají data z Českého národního korpusu. V něm nalezneme téměř 7000 dokladů užití slova hromosvod oproti zhruba 1300 dokladům slova bleskosvod.

 

kd 


 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Chtěl bych se zeptat, jaký je rozdíl mezi slovy popojíždění pojíždění.

 

Odpověď:
Podle výkladových slovníků češtiny je mezi výrazy popojížděnípojíždění určitý významový rozdíl. Sloveso popojíždět, od něhož je podstatné jméno popojíždění odvozeno, slovníky vztahují k výkladu významu jeho dokonavého protějšku popojet, definovaného jako ‚o kousek dál ujet‘, viz Slovník spisovné češtiny (SSČ), např.: Jaký je rozdíl v exhalacích při popojíždění a při plynulé jízdě, je zřejmé. SSČ u slovesa pojíždět, uvádí význam ‚jezdit sem tam‘: Jízda nabízí komfort první třídy bez ohledu na to, zda se jedná o krátké pojíždění ve městě, několikasetkilometrové jízdy nebo přejezdy nezpevněného terénu. Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) sloveso pojíždět vykládá rozšířeně (‚jezdit z místa na místo, sem a tam‘) a oproti SSČ zachycuje i další významy: ‚pohybovat (se) sem a tam‘, ‚jezdit po něčem‘, ,jet, jezdit vůbec‘. SSJČ užívání slovesa pojíždět ve významu ‚popojíždět‘ s příkladem Letadlo pojíždí do hangáru uvádí mezi nimi, avšak hodnotí je jako řídké. Nahlédneme-li do databáze Českého národního korpusu, z níž čerpáme příklady pro tuto odpověď, zjistíme, že pojíždění je skutečně užíváno především v oblasti letectví, a lze tedy říci, že má oproti slovu popojíždění i terminologickou povahu. 

hm  


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Jaký je původ přeneseného významu slova bažant – ‚nováček‘? S tímto slovem se lze setkat nejen na vojně, ale také např. ve školním prostředí.

 

Odpověď:
Pojmenování ptáků jsou oblíbeným metaforickým či metonymickým prostředkem. Metonymické užití (tedy přenesení pojmenování na základě věcné souvislosti) je známé ze spojení jako např. první vlaštovka (= předzvěst něčeho), bílá vrána (= výjimka) či právě bažant ve významu ‚nováček‘. Ve vojenském slangu se přitom pro označení nováčků ve sboru užívají různá ptačí pojmenování – holub, kavka, drozd, havran a další. Původ vzniku pojmenování však není zcela jistý. Michal Novotný, autor série publikací Zákulisí slov, píše, že pojmenování nováčků podle ptáků může souviset s tím, že vojenští nováčci „se tváří poněkud vyděšeně, podobně jako ptáci, zvláště ptačí holata“. Souvislost s překvapeným výrazem ve tváři při nástupu vojenské základní služby potvrzuje i knihovna Vojenského historického ústavu Praha. Z vojenského prostředí pak došlo k přenesení pojmenování do jiných sociálních skupin, např. mezi vězně či studenty.
 

bm 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Protože vídám různé možnosti zápisu, ráda bych si ujasnila, jak je to s velkým počátečním písmenem ve slově mariánský. Byla na Staroměstském náměstí v Praze vztyčena kopie mariánského sloupu, nebo Mariánského sloupu?

 

Odpověď:
Na rozdíl od přídavných jmen individuálně přivlastňovacích (Marie – Mariin, Václav – Václavův) píšeme vztahová přídavná jména tvořená v minulosti od osobních jmen příponou -ský/-ánský s malým počátečním písmenem: Marie – mariánský, Anna – anenský, Terezie – tereziánský, Václav – václavský, Josef – josefský, Martin – martinský apod.


Proto je náležité psát např. anenská pouť, (svato)václavské posvícení, tereziánský katastr,  josefská veselice, martinská husa. Velké počáteční písmeno píšeme jen v případě, že se slovní spojení obsahující takové přídavné jméno stane vlastním jménem (často zeměpisným): Václavské náměstí, Mariánské/Petrské náměstí, Mariánské Lázně, Josefská/Kateřinská ulice, Anežský klášter.

 

Označení mariánský sloup nepatří mezi vlastní jména, píšeme ho proto s malým písmenem, stejně jako třeba morový sloup, boží muka, křížovou cestu, smírčí kříž. Na Staroměstském náměstí stojí mariánský sloup. Barokní mariánské sloupy (či jejich repliky) najdeme i na mnoha dalších místech naší země – v Brně, Kroměříži, Olomouci, Kutné Hoře…

ač 


Zajímavé dotazy

Dotaz:
Upravujeme prodejnu a potřebujeme poradit, zda se správně píše Show room, nebo Showroom. Je to ta, nebo ten?


Odpověď:
Samotné přejaté slovo show je v souladu s Pravidly českého pravopisu, Novým akademickým slovníkem cizích slov a Slovníkem spisovné češtiny nesklonné a může být jak ženského, tak středního rodu (ten se však užívá spíše výjimečně).


Pro označení předváděcí místnosti či prostoru k vystavování/předvádění nejrůznějších výrobků se slovo show spojuje s výrazem room. Přestože se v praxi setkáme i se zápisem s velkým počátečním písmenem a s variantami psaní zvlášť (show room) či se spojovníkem (show-room), doporučujeme psát přejaté slovo showroom dohromady a s malým počátečním písmenem. Tato podoba je uvedena v Internetové jazykové příručce a v Novém akademickém slovníku cizích slov a je i podle Českého národního korpusu nejfrekventovanější. Vzhledem k zakončení na souhlásku je složené podstatné jméno showroom rodu mužského a skloňuje se podle vzoru „hrad“: 2. p. showroomu, 1. p. mn. č. showroomy.
 

  


Zajímavé dotazy

Dotaz:
V rozhlasovém diskusním pořadu s epidemiology několikrát zaznělo slovo kohorta. Mám slovo spojené se starořímským vojskem. O tento význam však nepochybně nejde. Můžete mi výraz objasnit?


Odpověď
:
Máte pravdu, že původně se výrazem kohorta (latinsky cohors, plurál cohortes) označovala římská vojenská jednotka čítající přibližně 500 mužů.

 

Už Příruční slovník jazyka českého (1935–1957) vedle významu ‚u starověkých Římanů vojenský oddíl, desátá část legie; podobný oddíl v některých novodobých dobrovolnických legiích‘ připojuje i přenesené knižní užití ‚skupina, družina, zvl. ve veřejných sporech‘, které dokládá příkladem „Považuje celá naše kohorta Nerudu za jednoho z největších duchů“. Stejné vysvětlení nabízí i Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). Současné texty přinášejí spojení jako kohorta náměstků, spolupracovníků, věrných, státních úředníků apod.

 

V novější době našlo podstatné jméno kohorta uplatnění v řadě vědních oborů. Nový akademický slovník cizích slov (2005) připojuje významy užití z oblasti zoologie (vedlejší klasifikační kategorie zoologické systematiky kladená mezi řád a čeleď) a ekologie (soubor jedinců zrozených v určitém časovém úseku, sloužící k stanovení struktury určité živočišné populace, stejnověká populace). Jestliže v pořadu hovořili epidemiologové, jistě neměli na mysli římské vojsko, ale skupinu sledovaných osob. Velký lékařský slovník kohortu definuje slovy: „skupina vybraná na základě určitých společných vlastností a dlouhodobě sledovaná v epidemiologickém studiu určitých chorob. Např. kohorta mužů kuřáků sledovaná po desetiletí z hlediska rozvoje srdečních chorob či rakoviny plic.“ Dodáváme, že v epidemiologii se běžně pracuje i s pojmem kohortová studie a že se výraz užívá i v demografii a marketingu. Vedle kohorty pacientů/nemocných jsou relativně běžná spojení jako populační kohorta, věková kohorta (devatenáctiletých, třináctiletých).
 

 ač