Elektronické slovníky a zdroje

Posláním Ústavu pro jazyk český je mimo jiné zvyšovat úroveň vzdělanosti v oboru jazykovědné bohemistiky a lingvistiky. Proto nabízí veřejnosti jedinečnou šíři informačních zdrojů. Elektronicky dostupné slovníky a databáze pokrývají několik oblastí.
Stěžejními díly jsou velký Příruční slovník jazyka českého z let 1935–1957 a střední Slovník spisovného jazyka českého z let 1960–1971. V základu těchto slovníků leží kartotéka lexikálního archivu. Nejnovější slovní zásobu naopak mapuje databáze Neomat. Komplexním zdrojem lexikografických informací a zároveň rozcestníkem je pak webové hnízdo Lexiko. Jednotlivá hesla včetně údajů tvaroslovných a jiných s výklady o problematických jevech spojuje Internetová jazyková příručka.
Jména měst a obcí zachycuje digitalizovaný slovník Místní jména v Čechách Antonína Profouse z let 1947–1957. Bohatství jmen nesídelních zeměpisných objektů, především pozemků, hor, vod a cest, mapují dva aktuálně vznikající počiny – Slovník pomístních jmen v ČecháchSlovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. Postupně je na webu zveřejňován Slovník nářečí českého jazyka, téměř celý je už přístupný i opus magnum české dialektologie, Český jazykový atlas.
Zájemcům o dějiny a vývoj češtiny slouží bohaté webové hnízdo Vokabulář webový, který obsahuje staré slovníky, mluvnice, edice historických textů a mnoho dalšího. Jeho součástí je také elektronizovaná verze Staročeského slovníku, zásadního diachronního lexikografického díla popisujícího staročeskou slovní zásobu s náslovím N–P. Spíše pro odbornou veřejnost je pak určena Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny.
Ústav pro jazyk český AV ČR samozřejmě zkoumá i fungování češtiny v interakci – výborným zdrojem materiálu je v tomto ohledu korpus DIALOG s přepisy a videozáznamy televizních debatních pořadů.

Digitalizované ročenky Bibliografie české lingvistiky soustavně evidují bohemistickou a českou lingvistickou produkci od roku 1945.